Záhada tréninku v pásmu 2: VO2 Max test odhalil, proč se mi to nedařilo

Běžec narážel na problém s předem stanovenými zónami srdeční frekvence při tréningu půlmaratonu. VO2 Max test mu konečně vysvětlil, proč mu běhy v tzv. Zone 2 jednoduše nešly.

Standardní tabulky selhávají u individuálních rozdílů

Při přípravě na půlmaraton jsem se rozhodl dodržovat moderní přístup k trénování – bezpečné klidové běhy v takzvané Zone 2. Podle převážné části sportovní literatury by měly běhy při této srdeční frekvenci tvořit zásadní stavební kámen tréninkového plánu. Snadno se provádí, není na těle náročný a má hlubokký pozitivní vliv na aerobní schopnosti. Všechno teoreticky v pořádku. Jenže v praxi se mi něco nesedělo.

Po devíti týdnech intenzivního tréninku jsem si uvědomil, že hranice srdeční frekvence z mých předem definovaných zón prostě neodpovídá realitě mého tréninku. Pokud jsem se snažil udržet srdeční frekvenci tam, kde měla být podle tabulek, cítil jsem se téměř neustále přetížený. Jelikož jsem začal podezírat, že problém je někde ve mně, rozhodl jsem se podrobit VO2 Max testu, který by měl jednou pro vždy objasnit, jaké jsou moje individuální limity.

Čísla, která vše změnila

Výsledky testu byly skutečně odhalující. Moje maximální aerobní kapacita byla nižší, než jaká se vypočítávala ze všech běžných formulí používaných ke stanovení tréninků. To vysvětlovalo vše. Zóny, které jsem si sám spočítal nebo které doporučoval můj tréninkový software, byly pro mou teď aktuální fyziologickou úroveň jednoduše příliš agresivní. Zatímco přátelé bez problémů běhali v Zone 2 s pulsy někdy nad 150 tepů za minutu, já jsem se cítil v křeči již někde kolem 130–140.

Toto zjištění bylo paradoxně osvobozující. Místo toho, abych se snažil zápasit se standardními tabulkami a cítil se jako sportovec s menší kapacitou, mohl jsem si svůj trénink přizpůsobit své aktuální realitě. Nejde přitom o to, že bych trénovat neuměl – jde o to, že příliš mnoho běžců spoléhá pouze na předpovězené údaje, aniž by ověřilo, zda skutečně odpovídají jejich osobní biomechanice a genetickému potenciálu.

Lekcí pro každého trénujícího běžce

Dnešní běžci mají tendenci věřit číslům více než svému tělu. Pořídíme si chytré hodinky, nainstalujeme si aplikaci, která nám vypočítá dokonalé pásma srdeční frekvence – a pak čekáme, že to bude fungovat. Realita je ale často jiná. Každý jedinec je jiný, jeho maximální srdeční frekvence se může od vzorce lišit i o desítky tepů. Stejně tak jeho maximální VO2 max či individuální práh anaerobního metabolismu.

Pokud tedy patříte mezi běžce, kterým se běhy v doporučeném pásmu nikdy neseděly, nespěchejte s obvinováním sebe. Zvažte, zda by bylo vhodné absolvovat sportovní test zaměřený na zjištění vašich skutečných limitů. Může to být klíč nejen k bezpečnějšímu a efektivnějšímu tréninku, ale také k novému porozumění svému vlastnímu tělu. Čísla z internetu jsou jen průměrem – vaše tělo má vlastní příběh, kterému musí trénink naslouchat.

Zdroj: Runner's World

Rubrika: Zdraví & Fitness