Tréninkový plán už není můj nepřítel. Jak jsem se naučil trénovat a zároveň si to užívat

Kvalifikace na prestižní ultramaratón Western States byla pro autora motivací k radikální změně přístupu k tréninku. Jednoduchými postupy se naučil dodržovat tréninkový plán a překvapivě si ho i užívat.

Dlouhá léta jsem si myslel, že jsem k trénování podle plánů prostě "nevhodný". Vždy jsem měl problém udržet si rozpis na zdi, koukat na něj a skutečně ho dodržovat. Vytvořit si plán byla snadná část—problém bylo v jeho realizaci. Když jsem však zjistil, že se mi podařilo kvalifikovat se na Western States 100, jednu z nejprestižnějších ultramaratonů na světě, věděl jsem, že už se nemůžu vyhnout skutečné práci. Bylo время změnit svůj přístup.

Ačkoliv to zní jednoduše, začal jsem s tím, že jsem si svůj tréninkový plán vizualizoval způsobem, který pro mě funguje. Místo komplikovaných aplikací a tabulek jsem si pořídil starý dobrý nástroj—fyzický zápisník. Jednotlivé tréninky jsem si vypisoval a okamžitě jsem měl konkrétní představu o tom, co mě čeká. Ono totiž psaní tužkou má na mozek úplně jiný efekt než proklikávání se skrz aplikaci. Když jsem si napsal "Úterý: 15 km v tempu", bylo to více závazné, více skutečné.

Druhým klíčovým obratem bylo zbavit se prokrastinace přichováváním tréninků na poslední chvíli. Namísto toho, abych si plán vytvářel sám, který by se poté v reálnosti nepovedl, jsem začal věřit existujícím schématům od zkušených trenérů. Přestal jsem se snažit být chytřejší než systém a prostě jsem se do něj ponořil. Překvapilo mě, jak mě osvobodilo, když jsem přestal myslet na "co by se stalo, kdyby". Trénink se stal méně o rozhodování a více o realizaci.

Třetím prvkem bylo přidat do tréninku prvek zábavy a sociálních vazeb. Dlouhé běhy jsem si dělal s přáteli, intervaly s lokálním běžeckým klubem. Náhle to nebyl už jen bolestivý úkol, který musím splnit, ale čas strávený s lidmi, kteří sdíleli stejnou vášeň. Bylo příjemné, když jsem se vracel ze společného tréninku a uvědomil jsem si, že jsem právě absolvoval plán—prakticky bez vědomého úsilí.

Poslední věc, která byla zásadní, bylo přestat se sabotovat příliš vysokými očekáváními. Tréninkový plán nejsou mistrovství světa—jsou to nástroje k dosažení cíle. Když jsem si na každém tréninku nekladl nereálný tlak na dosahování ideálních čísel, začal jsem se na tréninky těšit. Někdy jsem skončil lepší, někdy hůř, ale vždy jsem se posunul kupředu.

Dnes, kdy se připravuji na Western States, už nenacházím tréninkový plán jako jeho nepřítel—chápu ho jako své znamení. Netřeba být dokonalý běžec, aby jeden sedě v plánu fungovalo. Chcete-li si ho osvojit, stačí pochopit, co vás blokuje, a pak hledat řešení, která fungují pro vás, ne proti vám. Zdroj: Runner's World

Rubrika: Zdraví & Fitness