Nolanova geniální léčka: Jak filmový génius skryl tři filmy do jednoho epického díla

Christopher Nolan vytvořil v Odyssee hned několik filmů najednou – je tam thriller o útěku z vězení, horror s prvy znepokojivými metamorfózami těla a psychosexuální láska. Všechno to skvěle funguje jako jeden velký celek.

Když se usadíte do divadelního fotýlu na tříhodinový Nolanův epos Odyssea, očekáváte grandiózní filologickou adaptaci antické klasiky. Co ale dostanete, je něco zcela jiného – geniální filmová mariotka, jejíž jednotlivé vlákna se táhnou různými směry a vytváří několik příběhů najednou. Režisér zde aplikuje своју osvědčenou strategii vrstvení: na povrchu běží epická sága, ale pod tím se skrývají úplně jiné žánry a příběhy, které gradují do neočekávaného finále.

Prvním skrytým filmem je klasický thriller o útěku. Hlavní hrdina se snaží proniknout skrz zdánlivě neproniknutelné překážky, překonávat fyzické i psychické hranice. Každá scéna se stává důmyslnou skládačkou, kdy divák musí pojit fragmenty informací a vytvářet si vlastní cestu příběhem. Tahle vrstva filmu zcela ohromí ty, které baví inteligentní zápletky a nelineární vyprávění. Nolan zde hraje s časem a realitou tak, jak jen málo režisérů umí.

Druhý prvek je čistě somatický horror. Telo se v průběhu trilobity mění, degraduje, metamorfózuje. Není to gore pro gore, ale ponuré, znepokojivé poznámky o křehkosti lidského těla. Titíci okamžiky, kdy si uvědomíte, že hrdina není sám sebou, že se něco zlého odehrává pod povrchem – to vše vytváří nepohodlou atmosféru, která trvá celé tři hodiny. Nejde o strach v tradičním smyslu, ale o hlubokou, existenciální úzkost.

Třetí složkou je pak složitý psychosexuální vztah, který formuje motivace všech postav. Není to pouhý milostný trojúhelník – je to hluboké zkoumání obsedantních vztahů, touhy a moci. Nolan se tu pohybuje v území, které jsme u něj viděli už v dřívějších filmech, ale zde jde skutečně do hloubky. Každá interakce mezi postavami má dvojitý, někdy trojitý obsah, a divák musí odhalovat skryté vrstvy motivací.

Co činí tento film tak revolučním, je fakt, že všechny tři prvky se nejen vyskytují vedle sebe, ale vzájemně se prolínají a ovlivňují. Není to čtyři filmy jedoucí svými kolejemi – je to jediný film, který se tříští na tři rozdílné průmyty a zároveň tvoří dokonalou jednotu. Nolan zde prokazuje, že populární filmová forma může být stejně intelektuálně náročná a tematicky bohatá jako sebepřísnější artfilmová tvorba.

Odyssea se tak stává trojanským koněm kinematografie – za fasádou antické adaptace se skrývá experimentální dílo, které překračuje žánrové hranice a staví se proti konformnímu filmovému vyprávění. Nejedná se pouze o zábavu, ale o pokus o zcela nový filmový jazyk, který si bude každý divák překládat po svém. Výsledek? Jedna z nejprovokativnějších filmových zkušeností poslední doby.

Zdroj: Men's Health

Rubrika: Zdraví & Fitness