Nejsem typ rána. Jak jsem se přesto stal ranním běžcem

Nový běh do rána se zdá být nemožný, pokud patříte mezi ty, kteří se těžko probírají z postele. Přesto existují osvědčené strategie, které mohou zviklat i největší odpůrce ranního vstávání.

Když se řekne "běžec vstavající v pět ráno", představíme si spíše jedince, který je ze zrodu introvertní, dychtivý a obdařený neobvyklou silou vůle. Já jsem však dlouhá léta patřil do opačné skupiny. Jsem člověk, který by se nejraději probíral postelu bez přispěchávání, který při ranním zvonění alarmu cítí fyzickou odpor a pro kterého všechny argumenty o zdraví a kondici na světě nemohly změnit ten zásadní fakt: rána prostě nejsou "moje doba".

Vše se změnilo v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že ne pozdní odpoledne a večer, nýbrž právě ráno je jedinou dobou, kterou skutečně mohu ovládat. Pracovní povinnosti, schůzky a neočekávané situace se objevují během dne neustále, a každý běžec, který běhá pod večer, ví, že stačí jedna špatná zpráva nebo jeden dlouhý meeting a tréninková jednotka je pryč. Naopak, když si v 5:30 ráno obuju běžecké boty, je to už hotovo. Nic mi to nemůže vzít.

Nástup musel být postupný. Neuděláte se z večerního člověka ranním běžcem přes noc. Začal jsem tím, že jsem si připravil věci na noc - běžecké oblečení na židli, tenisky u postele, a dokonce jsem si připravil i přesnídávku. Druhá klíčová věc byla hypnóza sebe sama - každý večer jsem si vizualizoval, jak se probírám z postele a vyrážím na trasu. Možná to zní divně, ale psychologická příprava je naprosto zásadní. Bez ní je odpor při prvním zvonění alarmu téměř překonatelný.

Třetím prvkem bylo nastavení realistického cíle. Nesnažil jsem se hned běhat dlouhé desítky kilometrů v šesti ráno. Místo toho jsem začal s krátkými třicetiminutovými objížďkami v klidu. Ráno běžník nepotřebuje maximální výkon - potřebuje rutinu. Po několika týdnech, kdy se tělo adaptovalo, začalo to být mnohem snadnější. Náhlý zvuk budíku již není fyzický šok, spíše signál k rituálu, který se stává každý den příjemnějším.

Dnes mohu říci s jistotou, že ranní běh se pro mě stal nejstabilnější součástí mého tréninku. Není to jen proto, že mám více energie do zbytku dne, ale protože vím, že nikdo mi tento čas nemůže vzít. V transformaci z večerního člověka v rána běhajícího běžce nešlo o to být "ranním typem" - šlo o to pochopit sám sebe a svoje priority. A to se dá změnit каждый jeden z nás, bez ohledu na to, jaké jsou naše přirozené sklony.

Zdroj: Runner's World

Rubrika: Zdraví & Fitness