Japonec zmizel během olympijského maratonu v roce 1912. Dokončil jej až po 54 letech

Shizo Kanakuri z Japonska drží neobvyklý rekord - nejpomalejší maraton v historii sportu. Svůj běh případ začal v roce 1912 během olympijských her v Londýně a překvapivě jej dokončil až v roce 1966.

Příběh japonského běžce Shizo Kanakuriho patří mezi nejpodivnější historky v dějinách olympijských her. Když se v roce 1912 zúčastnil maratonského závodu během LOH v Londýně, málokdo tušil, že se stane protagonistou fascinujícího příběhu, který bude připomínán dekády poté.

Neočekávaný konec závodního snu

Dvacetitřídaletý Kanakuri se přihlásil do závodu plný odhodlání prosadit se v mezinárodní atletice. Cesta londýnským terénům jej však vystavila velkým fyzickým zátěžím. Po dlouhých hodinách vytrvalostního běhu v nepříznivých podmínkách se rozhodl na chvilku odpočívat v domě místní rodiny. To byla osudová chvíle - vyklesl a složil hlavu na polštář. Během odpočinku upadl do tak hlubokého spánku, že se probral až následujícího dne. Těmito okolnostmi si byl vědom, že závod již není schopen dokončit v rozumném čase, a proto se vrátil do hotelu bez oficiálního oznámení.

Zmizení v novinách

Kanakuriho náhlé zmizení způsobilo poplach mezi organizátory a médii. Noviny v Londýně spekulovaly o jeho osudě a některé z nich tvrdily, že se utopil v Temži. Jeho náhlé a nevysvětlené absence se stala skrz skandálem, který ho pronásledoval i po návratu domů do Japonska. Přestože se později objevil živý a zdravý, pověst marného sportovce se mu přilepila jako sazí.

Překvapivé završení příběhu

Čtyřicet čtyři let po zmizení - v lednu 1966 - se osmdesátiletý Kanakuri vrátil do Londýna za účelem „dokončit" svůj olympijský běh. S pomocí organizátorů si zopakoval trasu původního maratonu a příběh dostal nečekaný konec. Jeho oficiální čas byl záznamenán jako neuvěřitelných 54 let a 8 měsíců. Tímto způsobem se Kanakuri zapsal do historie jako držitel rekordu pro nejpomalejší maraton všech dob.

Příběh Shizo Kanakuriho zůstává jednou z nejzajímavějších anekdot z běžeckého světa. Ač začal jako selhání a hanba, čas mu umožnil transformovat svůj příběh v symbol vytrvalosti a osobitého humoru. Když se v pokročilém věku vrátil na trať, kterou kdysi opustil, ukázal, že někdy není nikdy pozdě na to, aby člověk složil svou podívanou - byť by se ta podívaná táhla déle než kohokoli by si představil.

Zdroj: Runner's World

Rubrika: Zdraví & Fitness