Dosáhl jsem vytoužené běžecké mety. Změnilo to můj vztah k alkoholu

Dlouhá léta si marný běžec užíval alkoholu jako odměnu za trénink. Až když konečně překonal svůj osobní rekord, pochopil, že potřebuje změnu způsobu života.

Běhání a alkohol patřily v mém životě vždy pospolu. Po každém náročném tréninku nebo nepovedené trase jsem se těšil na večerní pohár vína nebo pivo s kamarády. Bylo to pro mě jakési vyrovnání – tělo se opotřebovalo, mozek si zasloužil relaxaci a příjemný pocit zahřátí. Léta jsem se snažil vylepšit své běžecké výkony, ale pořád mi chybělo něco zásadního.

Dlouhá cesta k osobnímu rekordu

Najednou v jednom deštivém podzimním dni se všechno změnilo. Po měsících systematického tréninku, kdy jsem se drbal nahoru a dolů po kopcích, když jsem kombinoval rychlostní jednotky s dlouhými vytrvale běhy, jsem konečně překonal svůj dlouhodobý osobní rekord. Cílová čára se přibližovala a já věděl, že se mi to podaří. Když jsem ji překročil, nebyl to jen fyzický úspěch – bylo to vítězství nad sebou samým.

Zvláštní na tom bylo, že když jsem se vrátil domů a sedl si na gauč, zcela podvědomě jsem si neotevřel tradiční lahev vína. Poprvé po mnoha letech jsem si uvědomil, že vlastně toho piva nepotřebuji. Nebyl to vědomý pokus o abstinenci, spíše jsem pocítil hlubší vnitřní uspokojení, které mě zcela naplňovalo. Telo bylo vysílené, duše spokojena.

Převrat v životním stylu

Od té doby se můj vztah k alkoholu zásadně proměnil. Zjistil jsem, že když dosáhnu fyzické kondice a pokročím ve svých běžeckých výkonech, už nepotřebuji tu umělou relaxaci. Alkohol přestal být nezbytným součástí mého rituálu. Místo toho jsem objevil skutečné potěšení z toho, co moje tělo dokáže, a z vědomí, že se stále zlepšuji. Sociální večery s přáteli stále mohu vychutnávat, ale už nejsou řídící silou mého večera.

Každý běžec má svůj vlastní vztah k tréninku a k relaxaci. Někdo sem tam pivko bez problému zvládne, jiný si vůbec nemusí nic užívat. Pro mě osobně bylo průlomové zjištění, že skutečná satisfakce přichází z dosahování cílů a zlepšování se, ne z toho, co konzumujeme poté. Ten konkrétní den mi to vykrystalizoval překonáním své osobní hranice.

Teď už se na své běžecké tréninky těším nejen kvůli fyzickému růstu, ale také proto, že vím – jakmile dobončím pokrok, který chci dosáhnout, nebudu ho slavit sklenicí vína, ale vědomím vlastní vůle a disciplíny. A to mě naplňuje daleko víc.

Zdroj: Runner's World

Rubrika: Zdraví & Fitness