Diagnóza v 49 letech: Kdy se žena dozvěděla, že má autismus, vše jí najednou klaplo

Po desítky let trvajícího boje s úzkostí a společenskou dezorientací si konečně uvědomila, že má autismus. Odborníci potvrzují, že podobné objevy v průběhu života dělají stále více středoživotních žen.

Dlouhá léta se potýkala s nejasným pocitem, že něco „není úplně v pořádku". Neustálá úzkost, pocit sociální neadekvátnosti a vnitřní sebeobviňování ji provázely téměř celý její dosavadní život. Mnohdy si myslela, že jde o běžný problém, který by měla prostě zvládnout sama. Jakmile však obdržela diagnózu autismu ve věku 49 let, všechno se náhle seskládalo na své místo. Co se zdálo jako osobní selhání, byla ve skutečnosti neurobiologická odlišnost, kterou nesla od narození.

Příběh této ženy není ojedinělý. Odborníci na neurobiologii a psychiatrii v posledních letech čím dál více registrují, že se do diagnostických kabinetů dostávají ženy v dospělosti, které si nikdy neuvědomily, že by mohly být na autistickém spektru. Důvodem je mimo jiné to, že autismus u žen bývá často podceňován, maskován nebo zcela přehlížen. Historicky byla diagnostika autismu zaměřena především na chlapce a muže, kteří vykazují typičtější a viditelnější příznaky. Ženy si přitom velmi často své chování podvědomě přizpůsobují sociálním očekáváním a své autistické projevy „maskují".

Školitelný chameleon – tak si často připadají ženy s neznámým autismem. Naučily se být „normální", překonávat sociální situace skrze pečlivou analýzu chování druhých lidí a adaptaci svého jednání. Energii, kterou do tohoto přizpůsobování vkládají, si samo sobě neuvědomují. Výsledkem je však chronická únava, emoční vyprahlost a pocit nevlastnosti. Mnoho těchto žen si dlouhodobě vysvětlovalo své obtíže jako důsledek deprese, úzkosti nebo prostě jen „špatného temperamentu".

Zanesením diagnózy přichází nejen odpověď na dlouhodobou záhadu, ale také pocit osvoboditele. Žena konečně chápe, proč jí sociální události tak vyčerpávají, proč preferuje rutinu a proč se cítila „jinak" oproti svým vrstevnicím. Zároveň to otevírá cestu k sebepřijetí a k tomu, aby si přestala vyčítat věci, které jsou součástí její neurology. Namísto sebeviny následuje sebedůvěra a pochopení svých vlastních potřeb.

Trendem v posledních letech je zvyšující se povědomí o tom, že autismus se nevyskytuje jen u dětí a mužů. Sociální sítě a online komunity hrají důležitou roli v šíření informací o tom, jak autismus vypadá u žen. Stále více středoživotních žen nachází své vlastní příběhy v příbězích jiných, začínají si klást otázky a vyhledávají diagnostiku. Psychologové a psychiatři postupně získávají více zkušeností s diagnostikou autismu u žen a začínají lépe chápat nuance, které dříve přehlíželi.

Návrat k anamnéze a zjištění, že měla příznaky autismu již v dětství, členům rodiny postupně začíná dávat smysl. Sama žena si začíná pamatovat detaily, které dříve nepovažovala za důležité: její neschopnost relaxace, rituály, které jí dávaly bezpečí, nebo intenzívní zájmy, kterým se věnovala s obsesivní oddaností. Diagnóza v průběhu života tak často znamená nejen nový pohled na sebe sama, ale také lepší porozumění své životní historii.

Zdroj: Women's Health

Rubrika: Zdraví & Fitness