Všichni na Wall Street věří v nákup při poklesech. To je právě důvod, proč byste se měli obávat

Strategie nákupu při poklesech akcií se zdá jako jistá cesta k bohatství, ale dlouhodobě za sebou ponechává běžný trh. Co je za tímto paradoxem?

Investoři na Wall Street a jejich domácí pendanty všude po světě si vytvořili jednu z nejpopulárnějších mantr současné doby: když tržní zájem poklesne, je to perfektní příležitost koupit. Myšlenka je jednoduchá a lákavá – vybrat si kvalitní akcie za nižší cenu a čekat na jejich zotavení se zdá jako bezriziková cesta k zisku. Jenže realita je složitější, než by si představovalo samo Wall Street.

Tato strategie, která se oficiálně nazývá „nákup při poklesech" (anglicky buying the dip), se stala takřka univerzálním mandátem mezi profesionálními i retailovými investory. Vždyť když se trh dostane do červených čísel, všichni volají po tom, že je to skvělá příležitost. Problém je v tom, že když tuto strategii následuje literálně každý, ztrácí svou účinnost. Masovost tohoto přístupu paradoxně snižuje jeho výnosnost – tím, že si všichni myslí totéž, ceny už nejsou tak levné, jak se zdá.

Historická data přitom ukazují překvapivý poznatek. Dlouhodobě se investoři, kteří mechanicky koupi během poklesů, nedaří vůbec dobře. Jejich výnosy zaostávají za těmi, kteří jednoduše drží pozici a rozumně investují pravidelně bez ohledu na fluktuace trhu. Správný čas trhu – což je podstata strategie nákupu při poklesech – se ukázal jako iluzorní. Průměrný investor je totiž velmi často schopen koupit až poté, co pokles již značně pokročil, což znamená, že koupí hluboko pod dnem, ale také s vážným psychologickým zpoždění.

Další hrozbou je, že tato kolektivní konvikce vytváří jednu z nejnebezpečnějších situací na trhu – falešný pocit bezpečnosti. Když všichni věří, že každý pokles je příležitost, vytváří se atmosféra, v níž jsou opomíjeny skutečné signály vážnějších problémů. Během krizí to může vést k tomu, že investoři koupi v chvíli, kdy by měli raději prodávat. Historie finančních trhů je plná příkladů, kdy tento přístup skončil katastrofálně – od bubliny na počátku tisíciletí až po krizi v roce 2008.

Paradoxem je, že nejúspěšnější dlouhodobí investoři se řídí zcela opačným přístupem. Neinvestují podle nálady trhu, ale podle svého plánu. Pravidelně investují bez ohledu na to, zda je trh nahoře či dole – je to takzvaná průměrná investice nebo dollar-cost averaging. Tento nudnější, méně adrenalinovitý přístup však dlouhodobě vítězí. Zkrátka, když všichni dělají totéž, obvykle to není správná cesta.

Poučení je jasné: Měli bychom být opatrní v okamžiku, kdy celý trh věří v tutéž strategii. V tomto bodě se už nejedná o chytrou investiční myšlenku, ale spíše o kolektivní iluzi. Namísto snahy o dokonalý čas nákupu během poklesů je lépe mít konzistentní investiční plán a ten následovat bez ohledu na emoce a tržní šum. To je přístup, kterému se řídí nejbohatší a nejúspěšnější investoři – a jejich výsledky mluví samy za sebe.

Zdroj: MarketWatch

Rubrika: Business