Velryby vrahyně praktikují pozoruhodný lov: Utužují sluneční ryby do explodování

Vědci pozorovali fascinující chování kosatek v Austrálii, které se v hejnech spojují, aby nárazem údajně roztrháv sluneční ryby. Chování zdvihá řadu otázek o tom, zda jde o učení se nové strategie lovu, nebo pouhé zábavě.

Australští mořští vědci se stali svědky nevšedního a poměrně brutálního chování kosatek (Orcinus orca), které si postupně osvojují nový způsob lovu. Mladší a starší samice v populaci kolem jižní Austrálie se organizují do skupin a systematicky napadají obrovské sluneční ryby, přičemž je opakovaně zaměřují na jejich těla tak dlouho, dokud se zvíře nerozpadne na menší kousky. Vědci této strategie říkají „kolapsar" a věří, že jde o příklad kulturního přenosu znalostí v těchto mimořádně inteligentních mořských savcích.

Proč se kosatky zaměřují právě na sluneční ryby? Tyto mohutné ryby dosahují váhy několika tun a obsahují v těle značné množství energeticky bohatého tuku. Pro kosatky představují lákavou kořist, ale přímý útok by byl nebezpečný i pro takto vybavené predátory. Systém opakovaných nárazů a narážení na tělo ryby však postupně vede k jejímu fyzickému selhání a rozpadnutí na konzumovatelné kousky. Strategie se ukazuje jako efektivnější a bezpečnější než přímý útok solitérně.

Co je z vědeckého hlediska zvlášť zajímavé, je fakt, že toto chování se nešíří celopopulačně rovnoměrně. Primárně jej praktikují matky s mláďaty a mladší jedinci, což nasvědčuje tomu, že jde o naučené chování přenášené z generace na generaci. Starší samice tuto techniku jiným kosatkám předávají a nováčci si ji postupně osvojují sledováním a účastí na lovech. Tímto způsobem se v populaci etabluje nová kultura lovu, kterou by si před několika lety nikdo z těchto zvířat nemohl představit.

Vědci v současnosti spekulují, jakou roli toto chování v chování kosatok hraje. Základní hypotéza předpokládá, že se jedná o účelný přenos dovedností mladým kosatkám, které si tak postupně osvojují efektivní techniky lovu. To by umožnilo mladšímu zvířeti samostatně se živit, jakmile by se oddělilo od matky. Alternativní vysvětlení však existuje: mohlo by jít i o formu sociální aktivity nebo prostředí, kterým si kosatky přetěžkují čas, protože jejich základní potřeby po jídlo jsou v bohatých austrálských vodách snadno splnitelné.

Pozorování potvrzují, co již dlouho vědci tušili – že kosatky nejsou jen špičkovými lovci, ale i jedním z nejinteligentějších druhů na Zemi s komplexním sociálním chováním a schopností učit se navzájem zcela nové dovednosti. Každá populace kosatek se postupem času mění a rozvíjí své vlastní strategie, co by označit jako lokální „kulturou". Australští výzkumníci proto pokračují v bedlivém monitorování těchto populací, aby lépe pochopili, jak se tato zvířata učí a přizpůsobují měnícímu se prostředí.

Zdroj: Ars Technica

Rubrika: AI & Technologie