Umění paměti a zvuku: Recenze filmu Daleko od stromů

Režisérka Meritxell Colell Aparicio vytváří v dramatu "Daleko od stromů" fascinující cestu skrze peruánskou Amazonii, kde zvuky a jazyk probouzejí hlubké vzpomínky na dětství. Film spojuje techniky 4K digitálu, Super 16mm kamery a archivní záběry, aby zachytil různorodé vrstvy lidské paměti.

Režisérka Meritxell Colell Aparicio vytvoří v tomto hluboko osobním dramatu originální prozkoumání vztahu mezi člověkem, přírodou a pamětí. "Daleko od stromů" je kontemplativní výprava, která sleduje mexickou zvukovou umělkyni a její asistentku během jejich putování po peruánské Amazonii. Jejich cílem je zaznamenávat přírodní zvuky a původní jazyky místních kmenů, přičemž každý zaznamenaný vjem se stává mostem do minulosti.

To, co činí tento film skutečně pozoruhodným, je jeho audiovizuální přístup k vyprávění. Aparicio nepoužívá pouze jednotný formát – místo toho inteligentně kombinuje čistou 4K digitální kinematografii s teplejší, texturovanější estetiky Super 16mm pásku a archivních materiálů. Tato vrstvená vizuální strategie dokonale reflektuje samotné téma filmu: jak se naše vzpomínky vrstvují, jak se mísí ostré současné vnímání s rozmazanými a občas mlhavými obrazy z minulosti.

Centrálním prvkem dramatu je fascinující teze, že zvuky jsou nejsilnějším katalyzátorem paměti. Když si hlavní postava vyslechne určitý zvuk z přírody nebo zvukový záznam původního jazyka, jsou evokované dětské vzpomínky natolik živé a intenzivní, jako by se odehrávaly v přítomném okamžiku. Film tak poukazuje na často opomíjený aspekt návratů do minulosti – že zpravidla nejsou spouštěny vizuálními podněty, nýbrž zvuky, vůní a fyzickými sensacemi.

Výprava těchto dvou žen skrze neproniknutelné peruánské pralesy není jen romantickou cestou objevování. Je to také meditace o soužití s přírodou a o tom, co se stane, když si sedneme a skutečně posloucháme. Aparicio nezaujímá postoj záchrany nebo záchranného gestu – místo toho vytváří prostor pro vzájemné porozumění mezi moderním světem a tradičním věděním původních národů.

Formální řešení filmu je až nápaditě svérázné. Střídání mezi ostrou digitální jasností a zrnitou filmovou texturou není pouze estetickou volbou, ale konceptuálním tvrzením. Stejně jako jsou vzpomínky někdy ostré a definované, jindy rozmazané a neurčité, tak i vizuální jazyk filmu odrážívá tuto nezadatelnou dualitu lidského vědomí.

Zdroj: Variety

Rubrika: Celebrity & Influenceři