Umělá inteligence zatím není chytrější než dítě. Ale to se brzy změní

Malé děti jsou jedněmi z nejúčinnějších učících se systémů v přírodě. Vědci v oblasti umělé inteligence se stále více inspirují architekturou dětského mozku v naději, že tak vykročí k velkému průlomu.

V době, kdy si veřejnost myslí, že umělá inteligence již překonala lidské schopnosti, vědci pracující v laboratořích říkají něco zásadně jiného. Současné AI systémy totiž zaostávají za jedním relativně jednoduchým fenoménem – schopností malého dítěte učit se novou a složitou realitu. Přestože algoritmy zvládají impozantní výkony v úzce definovaných oblastech, jim chybí fundamentální vlastnost, kterou má každý novorozenec: schopnost se adaptovat a učit se s překvapivou účinností z velmi omezeného množství informací.

Mozek jako geniální učitel

Když se miminko narodí, jeho mozek není prázdná tabule, ale spíše perfektně vylád'ovaný instrument připravený na učení. Během prvních měsíců života si děti vytvářejí mentální modely světa s úžasnou rychlostí a efektivitou. Uslyší zvuk pár krát a již ví, co znamená. Vidí předmět několikrát a pochopí jeho vlastnosti. Toto učení probíhá bez explicitního označování, bez velkých datových souborů a bez hlubokých neuronových sítí s miliardami parametrů, které jsou potřebné pro dnešní AI.

Neuroscientisté a odborníci na strojové učení nyní zjišťují, že odpovědi na zlepšení umělé inteligence mohou spočívat právě v neurobiologických strukturách, které evoluční proces vylešťoval po milióny let. Když se podíváme na to, jak se mozek dítěte učí rozpoznat obličej matky, pochopit fyziku objektů padajících pod vlivem gravitace nebo získat první slova jazyka, zjistíme eleganci a efektivitu, která by měla být součástí moderních algoritmů.

Cestou k novým přístupům

Některé z nejperspektivnějších směrů vývoje AI nyní vycházejí z inspirace dětským mozkem. Výzkumníci experimentují s metodami, které více přesně napodobují způsob, jakým se děti učí – nenasycují je obrovským množstvím dat, ale místo toho je stavují na principu postupného učení a inteligentních reprezentací. Tento přístup slibuje, že by budoucí AI systémy mohly být nejen účinnější, ale také lépe zobecňovat znalosti, kterou získaly v jednom kontextu, do úplně nových situací.

Investice do studia dětního vývoje a neurovedu proto nejsou jen akademickou kuriozitou. Jedná se o praktickou strategii, jak překonat současná omezení umělé inteligence. Pokud vědci dokážou pochopit a implementovat klíčové principy, které řídí učení v mozku mladého člověka, mohli by vstoupit do éry AI, která by byla nejen kapacitněji výkonnější, ale také dramaticky efektivnější a více lidskou.

Zatímco se strojové učení stále chlubí svými výsledky, zvídavé dítě skromně a zároveň důsledně pokračuje v tom, v čem je neporazitelné – v umění neustálého, flexibilního a hluboce lidského učení.

Zdroj: Wired

Rubrika: AI & Technologie