Trump vyloučil iránské poplatky v Hormuzském průlivu, ale pro USA je nechce zavřít

Donald Trump zaujal tvrdou pozici v jednáních s Íránem ohledně Hormuzského průlivu. Podle jeho vyjádření by Teherán neměl vybírat poplatky za průjezd lodí, ale Spojené státy si tuto možnost ponechávají.

Americký prezident Donald Trump se vyjádřil k jednomu z nejpalčivějších témat v současné geopolitice – kontrole Hormuzského průlivu, jedné z nejdůležitějších námořních tras pro dopravu ropy a zemního plynu. Jeho pozice je v tomto případě jasná a nekompromisní: Írán nebude взимать žádné poplatky za průjezd cizích lodí, zatímco Americká námořnictvo si tuto právo vyhrazuje.

Asymetrické podmínky jednání se staly klíčovým bodem dohody. Mezinárodní memorandum o porozumění mezi USA a Íránem obsahuje iniciální 60denní období, během něhož by mělo být zajištěno volné plování. Třetí země tak mají zaručen bezpečný průjezd bez dodatečných poplatků či překážek. Trump ve svých vyjádřeních zdůrazňuje, že tato zásada musí být nedotknutelná.

Kritickou součástí dohody je však neurčitost doby po vypršení uvodního 60denního období. Memorandum výslovně nevylučuje možnost budoucích poplatků, které by si Írán mohl uplalit později. Tím se otevírá prostor pro potenciální napětí a další vyjednávání, která by se mohla uskutečnit v příštích měsících. Trump chtěl jasně komunikovat, že takový scénář nebude americkými autoritami tolerován.

Pro globální obchod a energetickou bezpečnost je stabilita Hormuzského průlivu absolutně kritická. Průliv spojuje Perský záliv s Ománským záliv a představuje zúženou komunikaci, kterou denně projede téměř třetina veškeré celosvětové obchodované ropy. Jakékoliv ohrožení bezpečnosti v tomto regionu může mít závažné důsledky pro ekonomiku desítek zemí po celém světě.

Trumpův přístup odráží dlouhodobou americkou strategii v Perském zálivu, kde Spojené státy historicky zaujímají roli garanta volnosti námořního obchodu. Současně ale signalizuje, že Washington si rezervuje právo zasáhnout, pokud by se situace vyvíjela nepříznivě. Tato dvojí strategie má za cíl tlumit ambice Teheránu, aniž by otevřeně zvyšovala regionální napětí na nebezpečné úrovně.

Irán, který si v minulosti opakovaně hrozil uzavřením průlivu v případě sankcí, si patrně uvědomuje, že takový krok by měl globální důsledky, které by nakonec zasáhly také íránskou ekonomiku. Proto jsou současná jednání považována za pragmatický pokus obou stran najít modus vivendi, který by alespoň na přecházející dobu zajistil relativní stabilitu v jedné z nejkonfliktněji zatížených částí planety.

Zdroj: Al Jazeera

Rubrika: Svět