Třicet tři let později: Sci-fi satira se skvělým obsazením zaslouží druhý pohled

Sylvester Stallone se v roce 1993 pokusil o něco zcela nového - akční sci-fi satiru Demolition Man, která svou sebevědomostí a humorem překvapivě vyzráleji než mnohé filmy nového roku.

Demolition Man byl pro Sylvestra Stalloho přelomovým projektem, který se výrazně lišil od jeho běžného repertoáru. Namísto tradičního akčního blockbusteru se tvůrci rozhodli vytvořit film, který by nešetřil satirou na budoucnost i na samu podstatu žánru. Třicet tři let po premiéře si tento film zaslouží naši pozornost nejen jako nostalgie, ale jako kvalitní a inteligentně napsaný sci-fi příběh.

Příběh Demolition Mana se odehrává v blízké sci-fi budoucnosti, kde se společnost transformovala v něco naprosto nepoznatelného. Stalloneho postava se probouzí po dlouhém spánku v kryogenní komře a musí se orientovat v zcela nové a sterilní společnosti. Film si ale z tohoto nastavení skvěle dělá legraci, kritizuje přílišnou kontrolu, politickou korektnost a absurditu „bezpečnější" budoucnosti. To je přesně to, co mu dodává opravdu překvapivou nadčasovost - jeho poselství není až tak zastaralé, jak by se mohlo zdát.

Bez ohledu na to, jak je film napsán a režírován, jeho úspěch do značné míry vděčí obsazení. Vedle Stallona zde vidíme Wesley Snipese, který si zahrál memorabilního padoucha Erwin Cohaagen, a také Denise Richards a Sandra Bullock, které přidaly své kouzlo do příběhu. Tato kombinace talentů vytváří na plátně energii, která je nakažlivá a zábavná.

Co je na Demolition Manovi skutečně pozoruhodné, je jeho sebevědomá satira. Film se nedělá důležitý - plně si uvědomuje absurditu svého světa a bezostyšně si z něj dělá legraci. Toto přerušení serióznosti jej zbavilo pýchy, která charakterizuje mnoho akčních filmů z devadesátých let. Místo toho, aby se snažil být brutálním a surů, volí humor a inteligenci.

Dnes, v éře kdy se sci-fi thriller staly formálnější a jsou pod tlakem mít głęboké poselství, se Demolition Man jeví jako osvěžující návrat k tomu, že se může film bavit sám sebou. Satira na konzumerismus, surveillance state a politickou korektnost zůstává stále relevantní, a to dělá z Stalloneova filmu něco více než jen nostalgickou kuriozitu - je to aktuální příspěvek k diskurzu o tom, jakou budoucnost si přejeme.

Zdroj: Collider

Rubrika: Filmy & Seriály