Tajemství dobrého příběhu: Nech diváky myslet, když scénárista vytváří obsah

Slavný scenárista a režisér Andrew Stanton ve svém přístupu ke storytellingu zdůrazňuje důležitost toho, aby publikum samo doplňovalo díru v příběhu. Tato filozofie by měla více zaujmout jak samotné tvůrce, tak i filmaře v hollywoodských studiích.

V nekonečné debatě o tom, co dělá příběh skutečně poutavým a pečlivě vypracovaným, vyniká jeden zásadní princip: nesmíte divákům všechno předkládat na stříbrném podnose. Andrew Stanton, tvůrce kultovních animovaných filmů, má k tomuto tématu velice jasný názor. Podle něj by se tvůrci měli zaměřit na to, aby diváci sami skládali obsah dohromady – měli by mít příležitost zapojit vlastní fantazii a intelekt.

Stantona můžeme znát především z jeho spolupráce na kultovních snímcích od studia Pixar, kde se věnoval právě tomu, aby příběhy rezonovali s diváckou inteligencí. Nikoliv tím, že by vše vysvětlil, ale naopak tím, že nechal prostor pro interpretaci a vlastní úvahu. Jde o zcela opačný přístup, než jaký často vidíme v moderním komerčním kině, kde je vše dotaženo do posledního detailu a diváci jsou vedeni za ruku skrz každou minutu projekce.

„Nech publikum aby si věci samo doplnilo," – tím se dá stručně shrnout Stantonova filmařská filosofie. Tento přístup není vlastně nic nového. Vychází z klasických principů dramaturgického umění, kdy je právě ono „vypuštěné místo" v narativu to, co nutí diváka nebo čtenáře, aby aktivně participoval na tvůrčím procesu.

Bohužel v dnešní hollywoodské industriji často převažuje opačný trend. Studií se zdá, že mají v člověku podezření, a proto se snaží všechno jasně vysvětlit, všechno zdůvodnit a všechno okomentovat. Výsledkem je často přesycený obsah, který místo aby zapojoval divákovu tvořivost, spíše ji dusí. Stantonův princip by měl být inspirací pro všechny, kteří se na tvorbě filmů, seriálů nebo knih podílejí.

Umění vypuštění je skutečně难, což mohl potvrdit každý, komu se kdy povedlo vytvořit něco opravdu kvalitního. Znamená to mít sebevědomí ve svou historku a zároveň důvěru v inteligenci publika. Znamená to i риско, že někdo vaši vizi nepochopí – ale právě ta možnost tvůrčí subjektivnosti často vede k nejlepším výsledkům.

Proto je doba, aby se tvůrčí pracovníci v Hollywoodu a nejen tam vrátili k tomuto základnímu principu. Nejsilnější příběhy nejsou ta, která vám všechno řeknou, nýbrž ta, která vám něco ukážou a zbytek nechají vašé fantazii. Andrew Stanton se tímto přístupem řadí mezi skutečné filmaře, kterých si počalosť autorů a scenáristů váží právě proto, že jeho filmy fungují na více úrovních a účinkují na diváckou inteligenci jako něco přirozeného.

Zdroj: SlashFilm

Rubrika: Filmy & Seriály