Švýcarsko má největší síť jaderných krytů na světě. A stále je rozšiřuje

Švýcarská neutralita má svou temnou stránku. Země disponuje více než 370 tisíci jaderných kryty a protiatomovými úkryty, které se postupně využívají i pro ubytování migrantů.

Švýcarsko si získalo pověst demokratické a neutrální země uprostřed Evropy. Avšak málo lidí ví, že se skrývá pod zemí jedné z nejrozsáhlejších sítí vojenských krytů na světě. Zatímco většina evropských státu své zásoby atomových bunkrů po studené válce postupně likvidovala, Švýcarsko udělalo přesný opak – pokračuje v jejich budování a údržbě dodnes.

Tato zajímavá historická skutečnost sahá do období studené války, kdy se švýcarské úřady rozhodly masivně investovat do ochrany své populace. Výsledkem je impozantní počet více než 370 tisíc jaderných krytů a protiatomových úkrytů, které jsou rozptýleny po celém území země. Jde o největší koncentraci takových zařízení na planetě. Mnoho z nich bylo navrženo tak, aby mohlo ukrýt nejen rodiny, ale i zvířata a zásoby potravin na dobu nouzového stavu.

Švýcarský přístup k civilní obraně se datuje do padesátých a šedesátých let minulého století, kdy byla hrozba jaderného konfliktu vnímána jako velmi reálná. Veřejné i soukromé budovy byly vybavovány ochrannými prvky, a tisíce nových bunkrů vznikaly nejen v horách, ale i pod obydlími a průmyslovými stavbami. Technické řešení švýcarských inženýrů byla na svou dobu mimořádně sofistikovaná – vybavená ventilačními systémy, skladovacími prostory a často i sociálním zařízením.

Od vojenských krytů k ubytovnám pro migranty

Zajímavým vývojem posledních let je repurpozice těchto historických staveb. Vzhledem k aktuální migrační krizi a nedostatku bydlení se některé švýcarské kryty transformují na ubytovací zařízení. To představuje zvláštní ironi – místa, která měla chránit švýcarské občany před globální katastrofou, nyní slouží jako útočiště pro lidi, kteří prchají před jinými druhy konfliktů a nepříznivých podmínek. Tento pragmatický přístup odráží měnící se bezpečnostní priorita a sociální odpovědnost země.

Švýcarské úřady přitom udržují své kryty v plné pohotovosti. Pravidelně se provádějí inspekce a údržbové práce, aby zůstaly funkční a připravené. Tento přístup je do značné míry finančně nákladný, ale švýcarská veřejnost jej tradičně přijímá jako součást své civilní obrany a nacionalní bezpečnosti. V období geopolitických napětí se důležitost těchto zařízení opět dostala do povědomí političtí vedoucích Evropy, což vyústilo v nový zájem o modernizaci podobných systémů i v jiných zemích.

Příběh švýcarských atomových bunkrů je příkladem toho, jak se strategie bezpečnosti vyvíjejí v průběhu desetiletí. Původně projektované jako poslední zásada proti nukleárnímu armageddonu se postupně stávají symbolem víceúčelového přístupu k civilní obraně. Ať už slouží původnímu účelu nebo novým potřebám, jedná se o fascinující svědectví o historii a způsobu, jakým se jeden evropský národ rozhodl chránit své občany.

Rubrika: Svět