Světový pohár fotbalistkům a fotbalistům ze Severu dovoluje jen hrát, globálnímu Jihu je klásť otázky o morálce

Mediální pokrytí mistrovství světa odhaluje dvojí metr v přístupu ke sportovcům. Zatímco západní hráči mohou nerušeně hrát fotbal, jejich kolegům z rozvojových zemí jsou kladeny otázky o politických postojích a morálních aspektech jejich účasti.

Fotbalové mistrovství světa by mělo být primárně o samotné hře, talentu a sportovních výkonech. Realita mediálního pokrytí však ukazuje zcela odlišný obraz. Zatímco hráči ze Spojených států a evropských zemí si mohou své zápasy užívat bez zbytečných otázek ohledně jejich politických názorů či celoživotních rozhodnutí, jejich kolegové z Globálního Jihu se ocitají na poli mediálního kontrolního bodu, kde jsou podrobování morálnímu zkoumání.

Nerovný přístup ke sportovní svobodě

Difference v přístupu médií je zarážející. Hráči ze Western nations – ať jde o Spojené státy, Británii, Francii či Německo – si mohou zahrát bez potřeby obhajovat politické postoje své země, economickou historii svého státu nebo jeho zahraniční politiku. Jejich účast je brána jako ryze sportovní záležitost. Oproti tomu fotbalisté z rozvojových zemí, z Blízkého východu, Afriky nebo Asie čelí neustálým dotazům: Jak si ospravedlňujete účast? Jak byste reagovali na porušování lidských práv? Nejste součástí propagandy?

Tento dvojí metr odráží hlubší problém v globálních mediálních strukturách a informačním ekosystému. Právě západní média si naturalizovala pozici neutrálního arbitra globální morálky, což jim umožňuje soudit ostatní bez sebepochyby. Mezitím jejich vlastní země jsou často omluvovány nebo jejich historické i současné činy nejsou podrobovány stejné intenzitě kritiky.

Politika vs. sport – selektivníApplicationování

Zlomovým momentem v diskusi o politice ve fotbale bylo, když se západní hráči zapojili do politických akcí – ať už jde o klečení na protest proti rasismu, nošení armbandů s podporou LGBTQ+ komunity či jiných symbolů. Médiá tato gesta zveličovala jako projevy občanské courage a svobody slova. Nikdo je důsledně nežádal: „Jakou odpovědnost nesete za zahraniční politiku vaší země?" nebo „Jak se vypořádáte s historií kolonializmu?" Taková gesta byla chápána jako individuální projevy, nikoliv jako reprezentace státu.

Naproti tomu, když se hráči z Globálního Jihu pokoušejí vyjádřit své politické postoje nebo protestovat proti podmínkám, pod kterými jsou nuceni hrát – například protestům proti diskriminaci nebo porušování pracovních práv migrantů – jsou jejich slova vykládána jako statementů jejich zemí a lidé jim vytýkají, že používají sport k politickému účelu. Ironie situace je více než zřejmá.

Čas na reflexi a změnu přístupu

Světový pohár by měl být místem, kde se všichtle hráči, bez ohledu na svůj původ či sociálně-ekonomické postavení své země, mohou cítit svobodně hrát svůj sport. Ať už se jedná o amerického fotbalistu nebo hráče z Afriky, měli by mít právo na stejnou úroveň bezpečí, respektu a svobody. Mediální moralita by neměla být závislá na tom, odkud hráč pochází, ale měla by být aplikována konzistentně a spravedlivě vůči všem.

Změna v přístupu vyžaduje, aby se západní média podívala sama na sebe a svou pozici v globálním systému moci. Jde o uznání, že určité privilegium a volnost nejsou univerzální, ale jsou vysledovatelné přesně na mocenské struktury světu. Dokud se to nestane, budou fotbalisté a fotbalistky z Globálního Jihu nadále stát na mediálních morálních kontrolních punktech, zatímco jejich západní kolegové si jednoduše hrají.

Zdroj: Al Jazeera

Rubrika: Svět