Sociální infrastruktura při vážných horkem: Jak může prostý stuk na dveře zachránit život

Americký sociolog Eric Klinenberg varuje, že technologie sama nestačí k ochraně před fatálními důsledky klimatických vln horka. Při studiu tragické chicagské vlny v roce 1995 zjistil, že přežití během extrémního tepla závisí stejně na síle sociálních vazeb jako na meteorologických podmínkách.

Když se mluví o ochraně před vlnami horka a změnami klimatu, často se diskuse soustředí na technologická řešení: lepší klimatizace, chytřejší stavby nebo pokročilejší varovné systémy. Přesně v tuto představu si vezme velkou sekeru sociolog Eric Klinenberg z newyorské univerzity NYU. Na základě své průlomové studie chicagské vlny horka z roku 1995, která si vyžádala více než tisíc životů, nachází překvapivou odpověď: zatímco technologie mají své místo, skutečný rozdíl dělají sociální vazby a mezilidské vztahy.

Klinenbergova výzkumná práce rozebírá tragédii z nového úhlu. Pokud bychom se bavili pouze o teplotách, všichni by měli být stejně ohroženi. Ale realita byla jiná. Klinenberg zjistil, že úmrtnost silně souvisela se sociální izolací jednotlivců a společenství. Lidé, kteří měli aktivní sociální sítě – kteří se viděli s přáteli a rodinou, kteří patřili do komunit – měli lepší šance na přežití. Naopak ti, kteří žili v sociální izolaci, se stávali zranitelní, bez ohledu na to, jaké klimatizační zařízení mohli mít.

Prostý stuk na dveře, kontrola, zda je vše v pořádku s vaším starším sousedem – to byly věci, které zachraňovaly životy. Během extremní horké vlny v Chicagu se právě tyto „banální" sociální interakce staly rozdílem mezi životem a smrtí. Společnosti, které byly propojeny, kde se lidé znali a starali jeden o druhého, zaznamenaly nižší počet mrtvých. Osamělé seniory, které nikdo nenavštěvoval a nikdo se po nich nepídil, si vlna horka nevybrala mnohem vyšší počet obětí.

Toto zjištění má hluboké důsledky pro budoucnost v éře klimatické krize. Nemůžeme se spoléhat pouze na technologické řešení a počkat, že nás zásuvka s elektřinou a klimatizace zachrání. Musíme znovu vybudovat a posílit sociální tkáň našich měst a komunít. Znamená to vytvářet prostory, kde se lidé setkávají, posilovat sousedské vazby, péči o starší členy společnosti a obecně budovat společnosti, které si vzájemně rozumějí a pomáhají si.

Klimatická změna přichází, a s ní vlny horka, které budou stále intenzivnější. Potřebujeme tedy dvojí strategii: investovat do moderní infrastruktury, kterou moderní doba vyžaduje, ale zároveň nesmíme zapomínat na nejstarší a nejcennější infrastrukturu – sociální. Bez silných komunálních sítí a mezilidské solidarity nebudou technologie stačit. A naopak, bez technologie nebudeme lépe připraveni. Obojí jde ruku v ruce.

Příběh Chicaga nás tedy učí skromné lekci: v době klimatické krize je možná nejcennější technologií ta nejjednoduší – být si vzorem navzájem. Poznat své sousedy, znát staré lidi v okolí a mít odvahu stisknout zvonek a zeptat se, jak se mají. V budoucnosti, která nás čeká, to může být právě to, co zachrání životy. Zdroj: France24

Rubrika: Svět