Sibiřští lovci a sběrači padli oběťí morové epidemie před 5500 lety

Archeologické a genetické poznatky dokazují, že mor postihoval i primitivní společnosti neolitické Sibiře. Nový objev zpochybňuje dosavadní teorii o původu této smrtící nemoci.

Mezinárodní tým vědců zkoumající zbytky sibiřských obyvatel neolitu učinil překvapivý objev. Pomocí analýzy starých DNA a paleontologických důkazů se jim podařilo identifikovat nákazu morem v neolitických osídleních v oblasti Sibiře, která sahá přibližně 5500 let do minulosti. Tento nález výrazně mění naši představu o tom, kdy se na lidstvo tato smrtící nemoc spustila.

Tradičně se předpokládalo, že mor byl úzce spojen s tzv. neolitickou tranzicí – periodou, kdy se lidské společnosti transformovaly z lovců a sběračů na zemědělce a pastevce. Vědecká komunita dlouhodobě spojovala vznik epidemií právě s hustnějšími osídleními, která vznikala při přechodu k zemědělství. Nový objev však tuto teorii podstatně zpochybňuje. Fakt, že mor zasáhl také mobilní lovecko-sběračské komunity v Sibiri, ukazuje, že původ nákazy byl složitější a nesouvisí přímo pouze s „příchodem civilizace".

Sibiřské populace žily zcela odlišným způsobem než jejich evropští či asijští zemědělský kolegové. Byly to skupiny lovců, sběračů a rybářů, kteří se pohybovali v krajině a nebudovali trvalá velká sídliště. Přesto ani tento způsob života je nechránil před morem. Genetické stopy nalezeného původce nemoci – Yersinia pestis – byly jasné, což umožnilo vědcům přesně datovat vypuknutí epidemie v těchto odlehlých oblastech.

Tento objev má daleko širší důsledky pro pochopení dějin lidstva. Naznačuje, že mor cirkuloval v přírodě mnohem déle a v mnohem širším geografickém rozestupu, než se dosud předpokládalo. Nemoc nemusela být pouze důsledkem urbanizace a vzniku velkých měst, ale byla přítomna v přírodním prostředí a postihovala různé typy společností bez ohledu na jejich socioekonomické uspořádání.

Výzkum rovněž zdůrazňuje, jak důležitou roli sehráva aDNA (starověká DNA) při odhalování minulosti. Izolované sibiřské arktické oblasti poskytují výjimečné podmínky pro zachování biologických materiálů, díky čemuž se vědcům podařilo identifikovat a sekvenovat genetický materiál patogenu z pěti tisíc let starých pozůstatků. Tento typ analýzy otevírá zcela nové možnosti pro pochopení epidemiologických válek v prehistorických dobách.

Závěrem můžeme říci, že sibiřský mor před 5500 lety je fascinujícím příkladem toho, jak evoluce nemocí a její šíření nejsou vázány na konkrétní typ společnosti. I lovci a sběrači, kteří žili v harmonii s přírodou bez zemědělství a urbanizace, se mohli stát oběťmi nesmírně nebezpečné nákazy. Tento poznatek nám pomáhá lépe pochopit komplexnost prehistorického světa a připravuje nás na uvědomění si, že infekční nemoci byly součástí lidské zkušenosti od nepaměti.

Zdroj: Ars Technica

Rubrika: AI & Technologie