Setomaa: Jak malý národ na hranicích s Ruskem uchovává své tradice

V pomezní oblasti mezi Estonskem a Ruskem se Setové lid brání zapomenutí tím, že pečlivě zachovávají své starobylé zvyky a rituály. Příběh komunity, která přežívá skrze hudbu, tanec a společné oslavy.

Někdy nejsilnějším zbraní proti bezejmennosti není sílení státní moci, ale právě naopak – intimní praktiky malých společenství, která si navzájem předávají své dědictví. V kraji Setomaa, ležícím na rozhraní mezi Estonskem a Ruskem, toto pravidlo nabývá na zvláštní relevanci. Lidé této oblasti – Setové – svojí tvrdohlavostí a oddaností tradic vytvářejí zvláštní kulturní oázu, která odolává času i politickým změnám na pozadí.

Právě ve Velikonocích vidíme nejzřetelněji, jak hluboce jsou tradice vité do každodenního života Setů. Ranní rituál zdobení a válcování vajíček není pouhým zvykem – je to akt odporu vůči kulturnímu vymazání. Když se desítky lidí setkávají v domácích kuchyních a kolem velkých stolů, předávají si nejen techniky zdobení nebo staré vzory. Předávají si příběhy svých prababiček, spojují se s těmi, které již nejsou mezi živými, a upevňují pouto, které drží komunitu pohromadě. Každý ornament na skořápce připomíná návštěvníkům – a především mladší generaci – že patří k něčemu trvalému.

Krajina Setomaa sama o sobě vypráví svůj příběh. V tomto přidaném kraji, kde se protínají historické cesty a kde se prolínají vlivy různých kultur, vytvořili Setové unikátní identitu. Jejich jazyk, který obsahuje prvky finski-ugroské rodiny jazyků, jejich charakteristické písně – seprenantsed – a zvláště jejich matrilineární společenská struktura, vše to tvoří mozaiku ojedinělé kultury. Hranice mezi státy pro ně značí překvapivě málo; jejich bezpečí spočívá v kolektivní paměti a v tom, že své tradice a hodnoty uchování ve vědomí příštích generací.

Současný politický kontext, kdy se Evropa coraz více orientuje na bezpečnostní otázky, jen podtrhuje důležitost těchto zdánlivě soukromých akcí. Setovské komunální oslavy, hudba a tanec nejsou jen folklorní reminiscencí – jsou aktivním artikulováním existence v podobě, která nechce být zapomenuta. Mladí Setové, často vzdělaní v estonských či ruských univerzitách, se sami rozhodují vrátit se a participovat na tradičních slavnostech. Tím, že si berou čas na vzdělávání dětí o svých kořenech, svými činy prohlašují: jsme zde, jsme důležití a naše příběhy patří dějinám.

Putování krajinou Setomaa a setkání s jeho obyvateli přináší hlubinné pochopení toho, že kultura není něco abstraktního či zastaralého. Je to živoucí, dýchající realita, kterou si vytváří každodenně miliony rukou skrz rituály a vzpomínky. V našem globalizovaném světě, kde se kultury často sboru homogenizují, představují Setové příklad resilience a rozhodnutí žít autenticky. Jejich příběh nás učí, že hodnotu společenství lze měřit nikoli jeho velikostí, ale tím, jak hluboko má své kořeny v paměti a jak vášnivě si své podstatu střeží.

Zdroj: Condé Nast Traveler

Rubrika: Cestování