Ruská jaderná raketa Skyfall je podle vědců špinavá i nebezpečná

Vědci z MIT odhalili podrobný mechanismus, jak funguje ruská jaderná raketa Burevestnik. Podle odborníků se jedná o koncept, který je sice teoreticky realizovatelný, ale v praxi extrémně nebezpečný.

Ruská jaderná raketa Burevestnik, kterou Západ nazývá „Skyfall", se už dlouho těší negativní pozornosti mezinárodní komunity. Nyní si ji blíže vzali výzkumní pracovníci z prestižního Massachusetts Institute of Technology (MIT), kteří se pokusili dekódovat, jak přesně by tento futuristický zbrojní systém měl fungovat. Jejich závěry jsou alarmující – přestože není systém technicky nemožný, jde o jeden z nejrizikovějších projektů, jaké si lze představit.

Raketovému systému Burevestnik dominuje jedna mimořádná charakteristika: pohon pomocí malého jaderného reaktoru, který by měl zajistit theoreticky neomezenou dobu letu. Na rozdíl od konvenčních střel, které jsou omezeny kapacitou paliva, by tato raketa teoreticky mohla létat týdny či měsíce, čekajíc na příkaz k útoku. Podle vyjádření amerických analytiků to zní lákavě z vojenského hlediska, ale praktická realizace naráží na řadu závažných problémů.

Největším problémem je radioaktivní znečištění, které by takový systém vytvářel. Reaktor pohánějící raketu by při letu vypouštěl radioaktivní částice do atmosféry, což by vedlo k rozšíření radioaktivního znečištění na obrovských vzdálenostech. „Je to skoro jistě strašná idea," komentoval situaci jeden z analytiků, který se účastnil výzkumu MIT. Výměna tepla z jaderného reaktoru by musela být řešena přímo do okolního vzduchu, což znamená, že by se radioaktivní materiál rozptýlil po obrovské ploše trasy letu rakety.

Ruská vláda oficiálně potvrdila existenci projektů souvisejících s jadernými pohony pro vojenské aplikace, ale detaily zůstávají utajeny. Pokud by Rusko kdy pokusilo raketu otestovat nebo nasadit v ostrém konfliktu, vystavilo by svůj vlastní území i území svých sousedů nebezpečím, která přesahují běžné obavy z jaderného konfliktu. Radioaktivní znečištění by zasáhlo nejen místní, ale i přilehlé regiony, což by mělo katastrofální dopad na životní prostředí a veřejné zdraví.

Pro USA a její spojence se jedná o dalším důkazem toho, že ruská vojenská strategie někdy upřednostňuje technologickou novost před praktičností a bezpečností. Výzkum MIT tak přispívá k lepšímu pochopení globálních hrozeb a pomáhá mezinárodní komunitě pochopit, s jakými rizikovými projekty se potenciálně může vypořádat. Jakkoliv se může Burevestnik zdát sci-fi hrůzou, důkazy naznačují, že by Rusko mohlo pokusit se jej skutečně vyvinout, přestože by to znamenalo riskování na nebývalé úrovni.

Zdroj: NPR World

Rubrika: Svět