Rozvojové země si nemohou dovolit vzdělání: Mezi věřiteli a dětmi nezbývá místo pro kompromis

Státy globálního Jihu čelí paralyzující volbě: buď splácet své zahraniční dluhy, nebo investovat do vzdělání milionů dětí. Současný globální finanční systém uvádí v ohrožení budoucnost celé generace.

Vzdělání je základem lidského rozvoje a klíčem k redukci chudoby, přesto se ho v mnoha zemích globálního Jihu stává luxusem, který si národní státy nemohou dovolit. Na vině není nedostatek vůle, ale strukturální problémy globálního finančního systému, který postupně dusí rozpočty na školství a zdravotnictví v nejchudších zemích světa.

Dluh nebo vzdělání – nemožná volba pro miliony dětí

Řada zemí ze subsaharské Afriky, Asie a Latinské Ameriky se v současnosti ocitla v situaci, kdy musí vybírat mezi splácením zahraničních dluhů a investicemi do vzdělávacího systému. Paradoxně jsou právě tyto země těmi, kde je vzdělání nejvíce potřebné. Zatímco vyspělé ekonomiky věnují vzdělání desítky procent svých rozpočtů, rozvojové státy často tráví více peněz na splácení půjček starých někdy i několik desítek let. Důsledek je tragický: miliony dětí zůstávají bez přístupu ke školám, učitelé nejsou placeni a vzdělávací infrastruktura se rozpadá.

Situace se ještě zhoršila po pandemii COVID-19 a následující ekonomické krizi. Pokles příjmů z exportu, inflace a zdražování energií přinutily řadu vlád k drastickým úsporám. Nejsnadnější metoda? Zmenšit výdaje na vzdělání a zdravotnictví. Věřitelé a mezinárodní finanční instituce však zůstávají nekompromisní – dluh se musí splácet bez ohledu na sociální důsledky.

Nespravedlivý systém vytvořený vítězi

Globální finanční systém byl postaven po druhé světové válce tak, aby vyhovoval vyspělým zemím a chránil jejich zájmy. Pravidla byla psána těmi, kdo měli moc, a dosud je málokdo zpochybňuje. Mezinárodní měnový fond a Světová banka sice slibují pomoc rozvojovým zemím, ve skutečnosti však jejich strukturální reformy často vedou právě k snížení sociálních výdajů. Rozvojové země jsou tak v pasti: potřebují cizí kapitál, ale podmínky, které s ním přichází, jim zabraňují v investicích do vlastní budoucnosti.

Změna je nutná, ale možná?

Řešení existuje, ale vyžaduje politickou vůli zejména ze strany bohatých zemí. Jsou to například zrušení části nespravedlivých dluhů, flexibilnější splácecí harmonogramy, nebo povinné minimální investice do vzdělání. Některé iniciativy už vznikají – například iniciativy na oddlužení nejchudších zemí – avšak jejich rozsah je zcela nedostatečný. Aby se podařilo vyslat miliony dětí zpátky do škol a zabránit vytvoření ztracené generace, musíme přehodnotit samotné základy současného ekonomického řádu. Pokud se tak nestane, bude cenou za to rozvinutý svět v budoucnosti platit sociálním nepokojmi, migrací a dalším zhoršením globální nerovnosti.

Zdroj: Al Jazeera

Rubrika: Svět