Režisérka "Paris Paris" o své první hranici film: politický, ale ne až moc zjevný

Belgická dokumentaristka Isabelle Tollenaere se vydala novou cestu a vytvořila svou první hranou feature film, kterou představila na karlovarském festivalu. Jde o zmapování vykořenění a promyšlenou úvahu o domově, zabalené v politické alegorii, která se vyhýbá direktnímu moralizování.

Belgická tvůrkyně Isabelle Tollenaere, dlouhá léta proslulá svými dokumentárními projekty, se rozhodla vstoupit do nových vod hraného kinematografu. Její debut se představil v prestižní soutěži Proxima na letošním Karlově Vary International Film Festival s ambiciózním titulem "Paris Paris". Jde o zajímavý případ tvůrce, která se nebojí vykročit z komfortní zóny a pokusit se o nový formát příběhování.

Nový film se nejedná o standardní dramata či psychologické thriller. Tollenaere si zvolila formu alegorického kinematografického díla, které se zabývá tématy vykořenění a fundamentální otázkou – co znamená být doma. Režisérka přitom tímto způsobem řeší i hlubší, společenské a politické aspekty současného světa, aniž by se poddala pokušení vkládat své poselství divákům přímo do úst. "Chci, aby byl film politický, ale ne v tom smyslu, že by divák cítil, že mu něco vnucuji," vysvětluje svůj přístup sama tvůrkyně.

Volba formátu alegorii není náhodná. Tollenaere si uvědomuje, že právě tímto způsobem lze dosáhnout hlubší rezonance s diváky. Není to přímá agitka, nýbrž spíše poetická meditace, která umožňuje divákům vlastní interpretaci a reflexi. Film dotýká se současných problémů migrace, ztráty kořenů a hledání smyslu v neznámém prostředí, což jsou témata, na která reaguje právě teď život na Starém kontinentu.

Průchod mezi dokumentární a hranou filmografií není pro Tollenaere první krok mimo rutinu. Její minulost v dokumentu ji vyzbrojila schopností pozorování, autentičnosti a hloubky. Tyto prvky se evidentně odvíjejí i v nové hranicí tvorbě, kde se filmařka snaží zachovat prvek intimity a pravdivosti, který je typický pro dokumentární práci, ale obohatit je o tvůrčí svobodu hraného kina.

Premiéra na Karlových Varech v konkurenční sekci Proxima tak představuje důležitý moment nejen v životě režisérky, ale také důležitý signal pro evropské kino. Potvrzuje, že tvůrci nejsou svázáni jediným formátem a že nejlepší filmy vznikají na překřížení žánrů a přístupů.

Zdroj: Hollywood Reporter

Rubrika: Celebrity & Influenceři