Režisérka Meritxell Colell: jak z vyhnanství a ohrožených jazyků vzniká „paměť těla"

Španělsko-italsko-peruánský film „Daleko od stromů" (Far From the Trees) zvučí výzvou: poslouchejte nejdříve, rozumět se budete později. V hlavní roli vidíme mexickou zvukařku, která se pouští do nebezpečné mise za záznamem mizejících jazyků.

Debut režisérky Meritxell Colell na mezinárodním festivalu v Locarnu přináší neobvyklý pohled na problematiku vyhnanství a ohrožených kultur. Film „Daleko od stromů" (originální „Lejos de los árboles") vypráví příběh padesátileté Mexičanky Adely, která je zvukařkou a zároveň cestovatelkou. Její cesta ji vede z peruánských deštných pralesů přes horské vršky Andských pohoří, kde se snaží zdokumentovat jazyky, kterých zbývá posluchačů stále méně. Projekt coprodukcí Allegra Films představuje más než jen dokumentaci – jde o záchranné operaci v čase.

Colellová si při tvorbě stanovila odvážný režijní přístup: aby diváci skutečně porozuměli глubinám tématu, musí nejprve prostě naslouchat. Není to film plný vysvětlování a didaktických pasáží. Místo toho staví na autentické zvuky krajiny, lidí a ztraceného světa, který se před našima očima rozplývá. Adela není jen fotoaparát dokumentující realitu – je průvodcem, který nás zabírá hluboko do osobního vesmíru těch, jejichž hlasy časem vymizí. Její průvodce ji doprovází nejen fyzicky, ale také em emocionálně, protože cesta za jazyky je zároveň cestou za porozuměním a lidskostí.

Film se zrodil z hlubokých osobních motivů režisérky. Colellová sama má zkušenosti s vyhnanstvím a pocity, které přináší ztráta kořenů. Právě toto sebereflexivní pojetí dělá z projektu něco více než jen kronikální zachycení ohrožených jazyků. Vytváří se zde tzv. „paměť těla" – fyzická, emotivní a kulturní kontinuita, kterou nelze jednoduše zapsat nebo archivovat. Rozhovory s místním obyvatelством odhalují, jak jazyky tvoří část identitu, jak bez nich gubou lidi část sami sebe.

Příběh Adely je sice fikční, ale podtextově se odvolává na bezpočet skutečných osudů. Každý jazykový vymizení je tragédií pro celou komunitu. Podle UNESCO zmizí během následujících let více než polovina všech jazyků světa. Film není sice apelem na okamžitou akci, ale spíše pozvánkou k reflexi. Ptá se, co zbývá z naší kulturní bohatosti, když zůstane jen mlčení.

Locarné se tento projekt dostane do cenného mezinárodního konkurzu, kde si vyslouží pozornost kinematogarafistů a kritiky. Colellová si čestně bere uměleckou zodpovědnost za téma, které nelze redukovat na jednoduchý příběh či morálku. Svým debutem přispívá k důležité konverzaci o tom, jaké hodnoty ztrácej a jak je lze alespoň zachránit prostřednictvím paměti, zvuku a povídání.

Zdroj: Variety

Rubrika: Celebrity & Influenceři