Revoluční klimatizace bez pohyblivých částí slibuje chladnější budoucnost. Vědci mají pochyby

Nová generace pevnolátkových klimatizačních zařízení bez tradičních pohyblivých prvků by mohla zásadně změnit energetickou náročnost chlazení budov. Odborníci si však nejsou jistí, zda technologie splní vysoká očekávání, která v ní vědci i průmysl vkládají.

Posledních třicet měsíců se nesl v duchu rekordních teplot a zdá se, že letošní léto bude pokračováním této trendů. Klimatizace přitom zůstává nepostradatelnou součástí našeho života. Mezinárodní agentura pro energetiku předpokládá, že se počet klimatizačních jednotek do roku 2050 ztrojnásobí. Z hlediska veřejného zdraví je to zpráva pozitivní – jedna ze studií publikovaných v prestižním medicínském časopisu Lancet odhaduje, že klimatizace v roce 2019 předcházela téměř 200 tisícům předčasných úmrtí. Jenomže pro planetu je to hrozba třídy A.

Současné klimatizační systémy spotřebovávají nemalé množství elektřiny a jejich provoz výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Zároveň jsou závislé na chladivech, která mohou poškozovat ozonovou vrstvu a přispívat ke globálnímu oteplování. Průmysl se proto snaží urgentně hledat řešení, která by usnadnila chlazení bez těchto ekologických zátěží. Jedním z nejslibněji vyhlížejících směrů jsou právě pevnolátkové klimatizační prvky – technologie, která by se měla vyhnout klasickým problémům tradičních systémů.

Pevnolátkové klimatizace pracují na principu elektrokalorického efektu. Fungují bez kompresoru a chladiva – tedy bez těch komponentů, které jsou ve standardních zařízeních zdrojem největších problémů. Teoreticky by měly být účinnější a méně energeticky náročné. Několik startupů a výzkumných center včetně prestižních univerzit investuje miliardy do vývoje těchto technologií, přesvědčena, že by mohly revolučně změnit způsob, jakým budovy chladíme.

Realita je ale pragmatičtější. Ačkoliv laboratorní výsledky vypadají slibně, převedení technologie do praxe se ukazuje jako výrazně obtížnější úkol. Vědci poukazují na řadu výzev, které zbývá vyřešit – od otázky dlouhodobé reliability a trvanlivosti zařízení až po ekonomickou rentabilitu jejich výroby v masovém měřítku. Nejde pouze o to, aby nové systémy fungovaly v ideálních podmínkách laboratoře, ale aby zvládly rigidní a často nepředvídatelné reálné prostředí domů a kancelářských budov.

Odborníci zdůrazňují, že i když by pevnolátkové klimatizace skutečně vešly do masové výroby, nebudou to zázračné řešení bez kompromisů. Jejich rozšíření bude vyžadovat podporu investic do infrastruktury, proškolení instalatérů a postupnou výměnu existujících systémů. Zároveň panuje konsenzus, že bez přísnějších regulací a účinného opatření proti klimatickým změnám nebude pouhá výměna technologie stačit. Budoucnost chlazení možná skutečně spočívá v pevnolátkových systémech, ale cesta k ní bude delší a složitější, než by si někteří optimisté přáli.

Zdroj: MIT Technology Review

Rubrika: AI & Technologie