Proč cla nejsou správným nástrojem pro posílení americké výroby

Druhý mandát Donalda Trumpa je poznamenán agresivní celní politikou, ale ekonomové si kladou otázku, zda jsou cla skutečně efektivním nástrojem pro zvýšení domácí výroby.

Druhý prezidentský mandát amerického vůdce je neodmyslitelně spjat s celistvou strategií zavedení vysokých cel na dovozy zboží. Tato politika, kterou Trump představuje jako zásadní prostředek pro obnovu americké průmyslové kapacity, budí vážné pochybnosti mezi renomovanými ekonomy a odborníky na mezinárodní obchod.

Cla byla historicky považována za páku pro ochranu domácího průmyslu, ale současná ekonomická věda přináší odlišný pohled. Analýzy ukazují, že vysoké clo mohou sice dočasně zvýšit poptávku po domácích produktech, nicméně jejich dlouhodobý efekt je často opačný, než si formulátoři politik slibují. Zavedení cel vytváří řetězovou reakci, která nakonec poškozuje jak malé a střední podniky, tak samotné spotřebitele, kteří čelí rostoucím cenám.

Zatímco Trump argumentuje, že cla jsou nezbytná pro návrat výroby zpět do Spojených států a posílení zaměstnanosti, ekonomové poukazují na skutečnost, že celní zvýšení automaticky zdraží vstupní suroviny aComponents pro domácí výrobce. Firmy závislé na importu polotovarů a surovin tak čelí podstatně vyšším nákladům, což se promítá do jejich ceny a konkurenceschopnosti. Místo růstu pracovních míst tak paradoxně může dojít k jejich poklesu v důsledku omezené schopnosti firem konkurovat na globálních trzích.

Alternativní přístupy by mohly být efektivnější. Namísto cel by se mohla americká vláda zaměřit na investice do vzdělání, výzkumu a vývoje či na rozvoj infrastruktury. Tyto oblasti přímo zvyšují produktivitu a inovační kapacitu ekonomiky bez negativních vedlejších účinků, které přináší protekcionistické opatření. Mnoho zemí světa se rozhodlo tímto směrem a dlouhodobě dosahuje lepších výsledků.

Zajímavé je také, že historické zkušenosti Spojených států i jiných zemí poukazují na to, že cla nebyla hybnou silou ekonomického růstu. Během Velké hospodářské krize sice USA zavedla smutně proslulou Smoot-Hawleyovu tarifikaci, která však situaci výrazně zhoršila a přispěla k prohloubení celosvětové ekonomické krize. Tato lekcí by měla být ponaučením pro dnešní tvůrce politik.

Otázka zní, zda Trumpova administrativa bude ochotna poslouchat vědecké podklady a pozměnit svůj přístup. Prozatím však signály naznačují, že na celistvou politiku bude trvat, přestože ekonomické důkazy o její efektivitě nejsou přesvědčivé. Pro americkou ekonomiku a její pracovníky by bylo blahodárné, kdyby se politické rozhodování opíralo spíše o vědecký konsenzus než o ideologická přesvědčení.

Zdroj: Al Jazeera (en)

Rubrika: Svět