Pět nejmenších šestiválcových motorů v historii automobilismu

Šestiválcové motory se vyskytují v nejrůznějších variantách, ale existují i ty opravdu miniaturní. Jeden z nich dokonce překonal hranici 200 kilometrů za hodinu již v roce 1939, což byl tehdy nadmíru pozoruhodný výkon.

Když si řekneme šestiválcový motor, mnoho z nás si představí mohutný agregát se značným objemem a výkonem. Realita automobilového průmyslu je však mnohdy překvapivá. V historii se totiž objevily i takové šestiválcové jednotky, které by svými rozměry a zdvihem překvapily snad každého. Jejich tvůrci se rozhodli dokazovat, že kvalita a elegance konstrukčního řešení nemusí být vždy úměrná kubickému obsahu.

Jedním z nejznámějších příkladů je Fiat 500 F, který v sedesátých letech skrýval pod kapotou šestiválcový motor o objemu pouhých 598 kubických centimetrů. I přestože jde o miniaturní agregát, jednalo se o pozoruhodný technologický kousek své doby. Podobně malý prostor měly i další evropské konstruktéři, kteří se snažili vejít maximální počet válců do co nejmenšího prostoru. Tyto motory demonstrovaly, že i velmi malé jednotky mohou být funkční a spolehlivé.

Ještě zajímavěji to vypadalo v kategoriích závodních motorů a speciálních konstrukčních řešení. V padesátých a šedesátých letech dvacátého století existovaly úžasné příklady miniaturních šestiválců určených pro závodní účely nebo experimentální vozidla. Jejich konstruktéři museli projevit neuvěřitelnou míru kreativity, aby do minimálního prostoru vměstili všechny nezbytné součásti motoru bez kompromisů na kvalitu zpracování.

Zvlášť pozoruhodný byl případ jednoho British engine, který už v roce 1939 dosáhl rychlosti přesahující 320 kilometrů za hodinu – úctyhodný výkon pro tu dobu, zvláště když bereme v úvahu velmi nízký kubický obsah motoru. Tento výkon dokazoval, že správné inženýrské řešení a precizní seřízení mohou dosáhnout úžasných výsledků i bez velkého objemu válců.

Tyto miniaturní šestiválcové motory jsou dnes především svědectvím o vývojovém potenciálu automobilové techniky. Inženýři té doby pracovali bez výpočetní techniky, bez počítačových simulací, a přesto byli schopni vytvořit funkční a někdy i překvapivě výkonné jednotky. Jejich dědictví nás učí, že inovace a tvůrčí přístup nemusí vždy znamenat více vždy lépe – někdy znamená chytřeji a elegantněji.

Zdroj: Jalopnik

Rubrika: Auta & Mobilita