Ocelmě a tradiční hanji se prolínají v instalaci věnované memories v seulském bunkru

Experimentální instalace v bývalém studenoválečném bunkru v Seoulu ukazuje, jak lze kombinovat těžký průmyslový materiál s jemnou orientální tradicí. Výsledkem je porézní dílo, které zachycuje vrstvené vzpomínky prostřednictvím ocelové konstrukce a tisíců ručně trhaných kusů tradicionalního hanji papíru.

V jednom z nejnepravděpodobnějších míst Seoulu – v chladné betonové tvrzi studenoválečné minulosti – vzniklo umělecké dílo, které se jedva vešlo do tak dramatického prostředí. Instalace s pracovním názvem Eotieum (což se blíží českému slovu pro „evening twilight") propojuje dvě na první pohled zcela protichůdné estetiky: tvrdost svařované ocelové konstrukce a křehkost tradičního korejského papíru hanji.

Dílo se skládá z průmyslové ocelové kostry, kterou pokrývají tisíce ručně trhaných fragmentů hanji papíru. Tento tradičním způsobem vyráběný papír, který má v korejské kultuře hluboké kořeny sahající do středověku, zde získává nový rozměr. Každý kousek byl osobně vytržen a umístěn na svařenou konstrukci takovým způsobem, že celá instalace vytváří polopropustnou bariéru – přesný protějšek pevné bunkerové architektuře, která ji obklopuje.

Porézní povaha tohoto spojení papíru a oceli není náhodou. Autoři si vědomě vybrali tuto kombinaci proto, aby symbolizovala, jak paměť funguje – jako vrstvená struktura, kterou lze vidět skrze, která je částečně průhledná a přece jen do určité míry skrytá. Bunkr jako místnost plná государственních tajemství a potlačené historie zde nabývá poetické interpretace. Tradiční papír proplétaný moderní ocelí vzdálně evokuje myšlenku překonávání historických ran a hledání spojitosti mezi minulostí a přítomností.

Instalace stojí v ostrém kontrastu s převládající minimalistickou estetiku běžných galerií. Studeného, technického atmosféru bunkru transformuje na místo reflexe a tichého vnitřního rozhovoru. Osvětlení bylo jednoduše zvoleno tak, aby papírové fragmenty vrhaly měkké stíny na betonu, čímž se vytváří dodatečná vrstva vizuální hloubky.

Korejská tradice hanji papíru zde získává nový život v současném uměleckém kontextu. Zatímco hanji se po staletí používal na tvorbu kaligrafi, zvitků a tradičního nábytku, v rukou některých moderních umělců se stává médiem pro experimentaci a reinterpretaci kulturního dědictví. Kombinace s průmyslovými materiály tak vytváří zajímavý dialog mezi minulostí a současností, mezi tradičními technikami a moderním výtvarným jazykem.

Projekt také poukazuje na to, jak mohou galerije a umělecké instalace oživit místa s těžkou historií. Bývalé studenoválečné bunkry po celé Asii se postupně mění v prostory pro uměleckou reflexi a mezinárodní dialog. Praha by možná také neměla přehlížet své vlastní historické objekty z 20. století – mohly by se stát plátnem pro podobně inspirativní projekty.

Zdroj: Designboom

Rubrika: Stavebnictví