Nolanova Odyssea: Jak se filmová adaptace liší od Homérova eposu

Režisér Christopher Nolan se při své adaptaci Homérovy Odyssey rozhodl pro vlastní tvůrčí interpretaci klasického eposu. Tato volba vyvolala bouřlivé diskuse na sociálních sítích, kde kritiků upozorňují na údajné odchylky od původního díla.

Když se poprvé na internet dostalo video z chystané Nolanovy adaptace „Odyssey", rozpoutalo to bouři kritiky mezi nejhlučitějšími hlasy internetu. Elon Musk figuroval v čele těch, kteří poukazovali na údajné nepřesnosti a odklony od původního díla. Ačkoliv se jejich kritika zdála na první pohled oprávněná, při bližšímu pohledu odhaluje zajímavou skutečnost: Homérův epos totiž není jen mythologickým textem, ale součástí ústní tradice, která se po staletí měnila, přizpůsobovala a obohacovala jednotlivými vypravěči.

Filmová versus literární svoboda

Christopher Nolan se rozhodl pro přístup, který je v kinematografii zcela běžný – převzetí základního příběhu a jeho vlastní reinterpretace skrze moderní filmové prostředky. Stejně jako staří vypravěči v antickém Řecku, kteří Homérův příběh o Odysseovi přizpůsobovali svému publiku a době, věnuje se i Nolan tvůrčí freedom k úpravě a rozšíření původního textu. Tato svoboda není pouze legitimní, ale v případě epických příběhů prakticky nezbytná pro jejich přenesení na plátno.

Tradice přepisování legendy

Homérův epos přežil tisíciletí právě proto, že textů bylo pokaždé možné zacházet jako s živým, rostoucím materiálem. Středověcí skriptoři jej přepisovali, renesanční autoři jej reinterpretovali a moderní adaptátoři jej opět zasazují do svého času. Nolan pokračuje v této dlouhé tradici, která je nedílnou součástí vývoje evropské kultury. Jeho adaptace tak není porušením originálu, nýbrž jeho естественным pokračováním v novém formátu a kontextu.

Proč kritika nebere zřetel na historii

Značná část online kritiky se zdá opomíjet jednoduchou skutečnost: Homérův epos nebyl nikdy \"hřebíkem do rakve\" – fixním textem, který by se nesměl měnit. Jde o kolektivní dědictví, kterého se může zmocnit každá nová generace a přetvořit jej podle svých potřeb a uměleckého vidění. Právě tímto způsobem si literatura uchovává svou relevanci a nadčasovost. Aniž by se překrucovaly základní principy a hodnoty původní legendy, mohou se detaily, scény a dokonce i charaktery přizpůsobit novému médiu a divákům.

Nolanova „Odyssea" tak reprezentuje legitimní a historicky podloženou tvůrčí volbu, která stojí v přímé lineární posloupnosti s tisícemi let filmařské a literární tradice. Kritici by se možná měli podívat hlouběji do historie příběhu, který se snaží chránit, a pojmout si jej jako živý text, který patří všem – včetně moderních filmových tvůrců.

Zdroj: Variety

Rubrika: Celebrity & Influenceři