Měli by se bohatí Češi vzdát svého starobního důchodu na charitu?

Zvyšující se bohatství některých občanů vyvolává otázku, zda by ti nejzámožnější měli dobrovolně odmítnout svůj státní starobní důchod ve prospěch sociálního systému. Odborníci se však na tomto přístupu názorově rozcházejí.

V poslední době se v České republice stále více objevuje debata o tom, jak by měl fungovat systém sociálního zabezpečení a jakou odpovědnost mají na něj ti, kteří dosáhli výraznějšího majetku. Jeden čtenář se obrátil s dotazem, zda by měl dobrovolně odmítnout svůj státní starobní důchod poté, co dosáhne věku nároku, a své prostředky věnovat těm, kdo jsou na sociální pomoci opravdu závislí.

Etika versus finanční systém

Na první pohled se taková myšlenka jeví jako velkorysý a altruistický čin. Těch, kdo během své profesní kariéry získali značný majetek, je poměrně málo, a nabízí se otázka, zda opravdu potřebují státní příspěvek v podobě starobního důchodu. Současný sociální systém v České republice trpí chronickým nedostatkem finančních prostředků, a každá koruna věnovaná těm nejpotřebnějším by se dala využít smysluplně. Logika této úvahy je tedy na první pohled lákavá.

Realita fungování důchodového systému

Realita je však složitější. Starobní důchod není ve své podstatě společenským darem, nýbrž kompenzací za dlouholeté přispívání do sociálního systému. Občané po dobu své aktivní činnosti platí pojistné a získávají si tak právní nárok na důchod. Odmítnutí tohoto nároku by znamenalo, že jednotlivci fakticky darují státu peníze, které do něj předem investovali. Navíc finančně samostatní senioři nejsou problémem českého sociálního systému – jsou jeho přínosem, protože nespotřebovávají dodatečné veřejné služby a mohou se věnovat dobrovolnictví či podpoře rodiny.

Lepší cesty ke zlepšení systému

Namísto aby se jednotlivci vzdávali svých práv, experti na sociální politiku doporučují řešit problém na úrovni systémové. Jde například o progresivnější zdanění, lepší kontrolu příjmů v sociálních dávkách nebo cílené programy pomoci pro opravdu zranitelné skupiny. Také je možné rozšířit veřejné služby či zvýšit minimální důchody těm nejpotřebnějším. Takovéto přístupy jsou účinnější a spravedlivější než spoléhání se na jednotlivý altruismus.

Ztratit motivaci k spoření?

Existuje i další praktický aspekt: kdyby měla být vysílána zpráva, že bohatství vede k povinnosti vzdát se sociálních dávek, mohlo by to demotivovat lidi v jejich snaze pracovat a spořit. Střednědobě a dlouhodobě by to mohlo vést k menší produktivitě ekonomiky. Zdravý společenský systém by měl naopak podporovat vědomé spoření a podnikavost, nikoli je penalizovat.

Závěrem lze říci, že ačkoli je myšlenka bohatých občanů přispívajících více do systému sympatická, formou dobrovolného vzdání se práv, které si sami vydělali, není nejlepším řešením. Lepší odpověď na sociální nerovnosti leží v reforme systému a v politických rozhodnutích, která budou spravedlivá pro všechny.

Zdroj: MarketWatch

Rubrika: Business