Matka ze Nigérie, která ztratila rodinu, si znovu buduje budoucnost pomocí šití

Safiya přišla při násilném útoku o manžela a dvě děti. Dnes se snaží překonat bolest a vybudovat nový život díky svému řemeslu šitím, kterému se naučila v uprchlickém táboře.

Safiya se nepředstavovala, že by se jednou stala uprchlicí. Její život v nigerijské vesnici byl prostý, ale stabilní. Měla rodinu, měla dům a měla budoucnost, kterou si mohla plánovat. Všechno se změnilo v jediný okamžik, kdy došlo k smrtelnému útoku na její komunitu. Při tragických událostech přišla o svého manžela a dvě své nemluvňata. Ze dne na noc se z obyčejné matky stala žena bez domova, bez prostředků a bez naděje.

Přemístění z domoviny bylo pro Safiju jen začátkem utrpení. V uprchlickém táboře, kde se ocitla spolu s dalšími desetitisíci lidmi na útěku, čelila nejistotě cada den. Chyběl jí veškerý pocit bezpečí a stability. Přišla o lidi, které milovala, a teď se musela vypořádat se ztrátou, která ji navždy změnila. Humanitární pracovníci viděli v jejích očích hlubkou bolest a věděli, že osamělá matka potřebuje nejen jídlo a přístřeší, ale také důvod, proč žít dál.

Překvapivě se tímto důvodem stalo šití. Když se Safiya poprvé podívala na šicí stroj v programu vzdělávání v táboře, cítila něco, co dávno nepoznala – naději. Začala se učit řemeslu, které jí dalo smysl a účel. Prstům byla návratová vůle pracovat, mysli se vrátila schopnost soustředit se na něco jiného než na trápení. Každý steh, každý kus látky, který si vzala do rukou, byl malým krokem nazpět k normálnímu životu.

Dnes vyrábí Safiya oblečení a textilní produkty, které se prodávají v rámci komunitního projektu. Její zručnost ji nejen vzdálila od deprese a beznaději, ale také ji poskytla ekonomickou nezávislost. Peníze, které si vydělá, ji osvobozují od závislosti na charitě a dávají jí možnost pečovat sama o sebe. Své produkty zdobí s péčí, která odráží její obnovenou vůli žít a přispívat společnosti, která jí poskytla druhého šanci.

Cesta Safiy není příběhem s happy endem – nikdy jím nebude. Bolest ztráty své rodiny ji bude provázet do konce života. Avšak její příběh je příběhem lidské odolnosti a schopnosti nalézt v temnotě zářivý bod naděje. Šití se pro ni stalo terapií, zaměstnáním i symbolem nového života. Je to důkaz toho, že i po těch nejtragičtějších ztrátách si člověk může znovu vybudovat smysluplný život. Safiya se bojí, že by tuto křehkou budoucnost mohla ztratit, ale nyní se již nebojí sama o sebe – bojuje za lepší zítřek.

Zdroj: Al Jazeera

Rubrika: Svět