Lovecraftovská noční můra: Proč nás zakončení hororu The Borderlands stále děsí

Found-footage horror The Borderlands z roku 2013 patří mezi filmy s nejdésnějšími a nejtrvalěji znepokojujícími konci v historii žánru. Jeho závěr nechává v diváků pocit existenciálního strachu, který se nedá jednoduše zapomenout.

Found-footage horory se v poslední dekádě staly oblíbeným nástrojem pro vyprávění příběhů hraničících s nadpřirozenem. Mezi nesčetnými snahami v tomto žánru se však vytrhl jeden film, který si své místo v povědomí fanoušků horroru vybojoval především svou zcela nezapomenutelnou konečnou scénou. Jde o britský snímek The Borderlands z roku 2013, který se od klasických nadpřirozených příběhů odvažuje odklonit směrem k něčemu mnohem více znepokojujícímu – k predstavě entit, jež leží za hranicemi lidského chápání a vnímání.

Příběh se točí kolem skupiny vyšetřovatelů, kteří jsou vyslání do odlehlého kostela v zapadlé části anglické venkova, aby prozkoumali hlášení o nadpřirozených jevech a údajných zázracích. Jejich cílem je zjistit, zda se jedná o legitimní duchovní fenomén či pouhé bludy. S sebou si berou profesionální vybavení a skeptický přístup typický pro podobné mise. Postupem času se však dostávají do situace, kdy se hranice mezi racionálním vysvětlením a autentickým nadpřirozenem začínají nebezpečně rozmazávat.

Konec filmu se stává inflexním bodem, kde tvůrci zcela opouštějí konvence tradičního horroru a vrhají diváka do propasti něčeho, co přesahuje lidské porozumění. Namísto klasického zjevení či přímého konfrontování se záhadnou silou se film rozhodne pro přístup, který silně evokuje myšlenky H.P. Lovecrafta – představu o entitách tak mimořádných a cizích, že pouhá znalost jejich existence může vést k porušení duševní stability. Finální sekvence nepředstavuje pouze strašidelný moment, nýbrž odkrytí něčeho fundamentálně cizího a nechápavého.

To, co činí zakončení The Borderlands tak trvale znepokojujícím, není sám obraz či zvuk. Jedná se spíše o pocit bezradosti a nezvratnosti, který si divák odnáší z kina. Film neukazuje jednoznačný důkaz či jasné vysvětlení – místo toho zanechává rozpačitost a vědomí, že některé věci jednoduše překračují hranice našeho poznání. Tato otevřenost a ambiguita jsou právě tím, co film činí tak zasahujícím a odolným vůči času.

Od své premiéry si The Borderlands udržuje pevné místo v diskusích fanoušků horroru právě díky svému inovativnímu a psychologicky destabilizujícímu přístupu k žánru. Není to příběh, který by si pro své jumpscare či expozici. Je to příběh, který si člověk bere domů, kde jej následující hodiny či dny pronásleduje.

Zdroj: Collider

Rubrika: Filmy & Seriály