Legendární sedmdesátky: Všech 11 Davidových Bowieho alb z konce dekády seřazeno podle geniality

David Bowie si v sedmdesátých letech nevedl nic méně než brilantně, při čemž světu daroval ikonické album Heroes a mnoho dalších mistrovských děl. Která z jedenácti jeho alb z této éry se však řadí mezi jeho nejlepší práce?

Sedmdesátá léta byla pro Davida Bowieho periodem bezprecedentní tvůrčí aktivity a experimentování. Britská rocková ikona vydala během této dekády celkem jedenáct alb, která postupně přetvářela krajinu populární hudby a etablovala ho jako jednu z nejvýznamnějších osobností rock and rollové historie. Od hluboko osobních ballad až po futuristické elektronické composice, Bowie se nikdy neusídlil na jednom místě, neustále se reinventoval a překvapoval posluchače.

Vrchol uměleckého vývoje představují bezesporu jeho nejznámější práce, kdy album "Hunky Dory" z roku 1971 přineslo nádherné skladby plné romantiky a sofistikovanosti, zatímco "Heroes" z roku 1977 zůstává simbolem Berlínské éry a představuje jednu z nejlepších rockových pecí vůbec. Oba tyto tituly si vysloužily místo na zlatém piedestálu mezi jeho nejlepšími počiny. Neméně důležitou roli v jeho tvorbě sehrála také jeho koncepční alba, která vytvářela jednotný umělecký svět plný imaginace a odvážných nových zvuků.

Průběh sedmdesátých let lze jasně vidět jako vývoj od glam rocku přes experimentální pop až po synth-pop a wave, kdy každé album představovalo určitý etap v jeho uměleckém cestování. "The Man Who Sold the World" zavedl příznivce do temného, distorzovaného univerza, zatímco "Aladdin Sane" přinesl barevnost a divadelnost. "Diamond Dogs" vykouzlil dystopickou atmosféru inspirovanou Orwellovým "1984", a "Young Americans" představoval jeho foxtrot s americkým soul a R&B žánrem.

Mezi méně diskutovaná, ale stejně tak zajímavá alba patří "Scary Monsters (and Super Creeps)" z konce dekády, které uzavírá tuto úroveň a ukazuje, jak se Bowie technologií a novými zvuky stále posouval dále vpřed. Některá z jeho later-dekádních vydání možná nezískala takový ohlas jako jejich slavnější bratři, ale přesto obsahují perličky, které vysvětlují jeho pokračující vývoj a vliv na generace hudebníků po něm.

Seřazení všech jedenácti alb z sedmdesátých let by bylo tématu věčného sporu mezi kritiky a fanoušky. Zatímco je těžké souhlasit na absolutním pořadí, všechny tyto práce sdílejí společné znaky: inovativnost, odvahu jít vlastní cestou a neochvějnou dedikaci k uměleckému vyjádření. Bowieho produkce z této éry si zaslouží respekt a obdiv, neboť představují zlatou éru rock and rollu a ukázku toho, co se děje, když se setkává talent, vůle a neomezená fantazie.

Ať už si vyberete jakékoliv z jeho alb z sedmdesátých let, určitě vás čeká zážitek, který změní váš pohled na hudbu. David Bowie nebyl jen interpreta, byl to vůdce, průkopník a věčný rebelant, který se neměl čeho bát a vždy šel vlastní cestou. Této dekádě vděčíme za to, že jsme mohli být svědky vzniku některých z nejdůležitějších hudebních děl všech dob.

Rubrika: Filmy & Seriály