Krize zemního plynu ohrožuje energetický rozvoj jihovýchodní Asie

Jihovýchodní Asie se potýká s nedostatkem zemního plynu a vysokými cenami, které ztěžují plány na rozšíření plynárenské energetiky. Odborníci varují, že projekty budou oproti ambiciózním cílům zdrženy o roky a budou stát výrazně více než se očekávalo.

Některé z největších ekonomik a energetických trhů jihovýchodní Asie čelí vážným problémům při realizaci své strategie zaměřené na zvýšenou výrobu elektrické energie z plynu. Místo plánovaného rozšíření kapacit se projekty dostávají do vážného opoždění, přičemž iniciativy mají potenciál dosáhnout pouze třetiny původně zamýšlených cílů. Jsou to především Indonésie, Malajsie, Vietnam, Singapur, Thajsko a Filipíny, které se snaží zásadně proměnit svou energetickou infrastrukturu.

Podle analytické společnosti Wood Mackenzie jsou hlavními překážkami omezená dostupnost zemního plynu na trzích, volatilní ceny komodit a narušené dodavatelské řetězce. Tyto faktory vytváří dominoefekt, který postupně zvyšuje náklady projektů a vylučuje rychlou realizaci. Zejména vysoké ceny plynu, které se na globálních trzích dlouhodobě pohybují na nadprůměrné úrovni, činí investice do plynofikace energetiky finančně méně atraktivní.

Energetická transformace regionu měla fungovat jako most mezi uhlím a obnovitelnými zdroji. Plynové elektrárny jsou totiž stále považovány za méně emisní alternativu k uhelným závodům, ačkoli nejsou zcela bez skleníkových plynů. Regiony původně počítaly s tím, že se budou opírat o stabilní dodávky plynu z místních zdrojů i importu, což by umožnilo postupný přechod.

Problém však spočívá v tom, že světové zásoby zemního plynu zůstávají napjaté a konkurence mezi regiony se vyhrocuje. Dodavatelské řetězce porušené koronavirem a geopolitickými napětími se zotavují jen pomalu. Navíc projekty na rozšíření infrastruktury pro přepravu a skladování plynu samy trpí zpožděním, což vytváří začarovaný kruh.

Pro jednotlivé státy Jihovýchodní Asie to znamená dilema: pokud nebudou moci pokračovat v rozvoji plynárenství, budou nuceni buď spoléhat na stávající uhelné elektrárny s jejich emisemi, nebo akcelerovat neinvestované projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Obě varianty přinášejí komplikace – první je environmentálně problematická, druhá vyžaduje rychlejší a rozsáhlejší investice, než jaké regiony v současnosti plánují.

Zdroj: OilPrice.com

Rubrika: Akciové trhy