Jeptiški ze života věnované pomoci druhým. Kdo se postará o ně v zápatí jejich let?

Ugandské řeholnice věnují svůj život vzdělání a zdravotnictví. V pokročilém věku však samy potřebují péči – a je otázkou, kdo se o ně postará.

Po celou dobu svého působení v Ugandě věnovala řeholní komunita opravdu bezpočet hodin péči o nemocné, vzdělávání dětí a pomoci sociálně znevýhodněným lidem. Tyto středoafrickské jeptišky se staly pro tisíce lidí nejbližší podporou v momentech, kdy se zdálo, že už není naděje. Jejich charitativní činnost se rozprostírá od zdravotnických služeb v periferních vesnicích až po provoz škol v nejchudších čtvrtích měst.

Paradoxní situace však nyní řeholnici sama konfrontuje s realitou. Stejní lidé, kterým věnovaly největší část života, nejsou vždy schopni či ochotni vrátit péči těm, kdo ji v jejich pokročilém věku nejvíce potřebují. Řeholnice, které překročily hranici osmdesáti let, či ty, které se potýkají se zdravotními komplikacemi, se náhle ocitají v situaci, kdy jejich vlastní fyzické a psychické potřeby nejsou komu řešit. Státní sociální systém v Ugandě je přitom tak přetížený, že starým lidem nemůže věnovat dostatečnou pozornost.

Tradiční hodnoty rodinné péče v Africe sice stále existují, ale v moderní době se postupně vytrácí. Děti a vnoučata těch řeholnic, kterým se věnují, jsou často příliš zaneprázdněny vlastními problémy. Ekonomická nestabilita, migrace mladých lidí do měst a roztříštění tradic způsobují, že se starší generace ocitá často sama se svými zdravotními a sociálními problémy. Jeptišky, které by si zasloužily odpočinek a péči, tak stojí v situaci, kdy se nemohou spolehnout na pevnou sociální síť.

Některé řeholní komunity se snaží tento problém vyřešit svépomocí. Vytvářejí mezi sebou systémy vzájemné podpory a snaží se získat prostředky prostřednictvím charitativních organizací a mezinárodních donátorů. Avšak tyto iniciativy nejsou dostačující. Skutečné řešení by vyžadovalo systemické přístupy – lepší péči o seniory v Ugandě, adekvátní financování zdravotnických služeb a revitalizaci hodnot solidarity v místní komunitě.

Otázka, která se tak nesmírně palčivě položila, je prosté, avšak důležité povahy: Jak se má společnost postarat o ty, kdo věnovali svůj život péči o druhé? Může být skutečná civilizace měřena tím, jak se chová k lidem, kteří již nemohou přispívat svou prací a energií? Ugandské jeptišky hledají odpověď, a s nimi tisíce dalších seniorů na celém světě, jež si položily stejnou otázku.

Příběhy těchto řeholnic jsou připomínkou, že péče a solidarity nejsou jednosměrné ulice. Jak si připadá být v situaci, kdy jste si vytvořili síť pomocí druhých jen proto, aby se vám tato síť vymstila tím, že zmizela, je tíživou realitou mnohých starších lidí, zejména těch, kteří věnovali život službě.

Zdroj: NPR World

Rubrika: Svět