Jen krásné věci k pohledu: film o tmavé stránce československé historie

Nový film slovenského režiséra Ivana Ostrochovského mapuje temné období československých osmdesátých let, kdy státní režim systematicky potlačoval romskou populaci. Snímek vytváří vizuálně přitažlivý, leč dušeně chladný portrét jedné z nejhorších kapitol novodobé historie.

Film „Jen krásné věci k pohledu" slovenského režiséra Ivana Ostrochovského se věnuje jedné z nejproblematičtějších kapitol československé minulosti – období osmdesátých let, kdy byl romský lid systematicky potlačován státní politikou vynuceného sterilizování. Režisér se rozhodl sáhnout po původní a odvážné vizuální strategie: události z této doby zpracovává prostřednictvím metodu pečlivě vytvářené estetiky, kde fashion, interiéry a průmyslový design tehdejší doby hrají klíčovou roli v narativu.

Ostrochovský si uvědomuje, že doba komunistického režimu měla svou vlastní vizuální identitu, která dnes působí jako částečně zapomenutá kulturní artefakt. Jeho přístup spočívá v tom, že do popředí staví právě tyto estetické prvky – módu osmdesátých let, vybavení domácností, architekturu a dekoraci bytů – aby skrze ně prozkoumával morální rozpaky společnosti, která tvrdila, že nabízí pouze „krásné věci k pohledu", zatímco v pozadí probíhaly státem schválené hrůzy.

Celkový dojem z filmu však zůstává paradoxní. Přestože je vizuální stránka filmu bezesporu poutavá a důmyslně zpracovaná, celková atmosféra působí jaksi vychladnutě. Režisér se snaží vyvažovat krásu s hororem, leč výsledek se někdy jeví jako povrchní portrét historické tragédie. Snímek se více podobá stylizovanému období-dramatu než ostrému dokumentu o státní krutosti a diskriminaci.

Tento rozdvojení – mezi vizuální příslibem a emocionální vykořeněností – dělá z filmu zajímavý, ale kontroverzní počin. Na jednu stranu si tým zaslouží pochvalu za pokus zpracovat tak citlivé téma z neobvyklého úhlu pohledu. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda je krásná estetika vůbec vhodným nástrojem k ztvárnění státní opresivnosti a genocidního chování vůči menšině.

Film evidentně chce diváky pobídnout k přemýšlení nad tím, jak se ideologie skrývá za vrstvami designu, materiální kultury a zdánlivé mírumilovnosti každodenního života. Jenže toto bohatě naznačené téma se v konkrétním sdělení snímku poněkud ztrácí v atmosféře, která se chová jako vzdálená retrospektiva spíše než jako urgentní připomínka minulých nespravedlností.

Přesto je „Jen krásné věci k pohledu" určitě filmen, který stojí za pozornost – právě pro svou ambiciózní, leč problematickou snahu podchytit jednu z nejčernějších kapitol novodobých československých dějin prostřednictvím jazyka módy a design-historických detailů. Otázkou zůstává, zda byla taková estetizace tématem vůbec správným postupem.

Zdroj: Variety

Rubrika: Celebrity & Influenceři