Jak se strach Hollywoodu z magnetofonů promítl do dnešních aut a zkomplikoval nám jejich opravy

Dnešní auta jsou notoricky obtížná na údržbu kvůli složitému softwaru a kódům, které si automobilky přísně hlídají. Kořeny tohoto problému však sahají do 70. let, kdy se Hollywood obával pirátství při přenosu obsahu na magnetofony.

Když si chcete v dnešní době sami opravit své auto, čelíte překvapivě vysokým bariérám. Není to však jen otázka mechanické složitosti – hlavní problém spočívá v tom, že automobilky si důsledně chrání přístup k software a diagnostickým kódům, které jsou nezbytné pro cokoli více než povrchní údržbu. Zajímavé je, že tento přístup není nouze posledních let, nýbrž hluboce zakořeněný strach odrážející se v právní tradici, která vznikla už v éře VCR a videokazet.

Hollywoodský strach z magnetofonů se stal základem dnešního právního rámce

V 70. a 80. letech se filmový průmysl živě bál možnosti, že si diváci budou nahrávat filmy z televize na videokasety a dále je kopírovat. Toto obavy vedly k vytvoření právního předpisu zvaného DMCA (Digital Millennium Copyright Act), který byl sice přijat až v 90. letech, ale jeho filosofie vznikla právě v boji proti „pirátství" prostřednictvím magnetofonů. Zákon zakazuje nejen neoprávněný přístup k autorským právům chráněným obsahu, ale také jakýkoli pokus o obejití technických zabezpečení – takzvané „anticy circumvention" klauzule.

Automobilky později inteligentně využily právě tyto právní nástroje, aby si chránily přístup k software v autech. Tvrdily, že kódy jejich vozů jsou vlastně chráněné autorské práce a že umožnit opravárenským dílnám nebo majitelům aut přístup k diagnostickým nástrojům by znamenalo porušování DMCA. Výsledkem je situace, kdy si majitel auta technicky vlastní stroj, ale nemůže ho oprávit bez speciálního Software a certifikace, kterou control automobilky.

Následky jsou značné a dopad je cítit v každé domácí garáži. Samovraženky elektrikáři a automechaniky si nemohou koupit nebo vytvořit jednoduché diagnostické nástroje bez rizika právního stíhání. Malé nezávislé dílny jsou nuceny platit tisíce dolarů za přístup k proprietárnímu software, což se pak promítá v cenách oprav pro zákazníky. V některých případech je majitelům aut v podstatě zakázáno si své vozidlo opravit, pokud by se o to pokusili sami.

Boj za právo opravy pokračuje v digitální éře

Na to reagují aktivisti a zákonodárci v různých zemích iniciativou zvanou „Right to Repair" (Právo na opravu). Kritici argumentují, že pokud si lidé mohou koupit auto, měli by mít právo si ho nechat opravit u libovolného servisu dle své volby. Situace postupně eskaluje – někteří státy zavádějí zákony, které automolkám zakazují zneužívat copyright laws k omezení oprávnění oprav, a vývoj nových nástrojů pro diagnostiku aut se stává čím dál tím náročnějším právním polem.

Je paradoxní, že Hollywood, který tehdy strach z VCR vedl k vytvoření právního rámce určeného chránit digitální obsah, si nevědom vytvořil zbraň, kterou později automobilky zneužívají k monopolizaci trhu s opravami. Dnes si vlastně nemůžeme opravit své auta přímo kvůli boji s videopirátsrtvím, který se začal čtyři dekády zpátky. Ironie technologického pokroku.

Zdroj: Jalopnik

Rubrika: Auta & Mobilita