Irán se vrací do vyjednávání s USA: Trump se musí vypořádat s posunutou rovnováhou sil

Podpis nové dohody mezi Spojenými státy a Íránem v Islámábádu slaví mezinárodní společnost jako konec trojměsíčního konfliktu. Podle analytiků však tento krok přihrál největší výhody právě íránským představitelům.

Mezinárodní politická scéna se opět vrací k jednomu z nejdramtičtějších střetů současnosti. Podpis Islámábádského memoranda o porozumění mezi Amerikou a Íránem představuje zásadní bod zlomu v dlouhodobém napětí mezi těmito dvěma mocnostmi. Dohoda, oznámená v pondělí 14. června, je v mnohých ohledech překvapujícím výsledkem, který přichází poté, co region zasáhly destruktivní tříměsíční vojenské operace a nejistota o dalším směřování.

Zatímco oficiálně se jedná o diplomatický triumf, realita stojící za touto memorandou vykresluje podstatně složitější obraz. Experti se shodují, že hlavním beneficientem nejnovějšího vývoje je právě íránský režim. Teherán vstupuje do nového era vyjednávání z pozice, která se za posledních měsíců výrazně posílila. Vojenské kapacity, ekonomické schopnosti a regional­ní vliv Islámské republiky se oproti minulým rokům změnily ve prospěch režimu, který nyní sedí u stolu jednání z místa větší síly.

Prezident Trump se tak dostává zpět do pozice, která připomíná začátek jeho prvního mandátu – musí znovu vyjednávat o jaderném programu Íránu a sankcích. Avšak na rozdíl od minulosti nyní nemá k dispozici všechny karty v rukou. Tehránské vedení si cení faktu, že válečné operace nevedly k jejich definitivní porážce, a naopak posílily jejich pozici jako vážného hráče v regionálních záležitostech. Mezinárodní tlak na ustaven ení míru rovněž pracuje v jejich prospěch.

Geopolitické důsledky budou zásadní jak pro Blízký východ, tak pro americkou zahraniční politiku. Dohoda sice slibuje deeskalaci napětí a znovuotevření diplomatických kanálů, jenže za ní se skrývá fundamentální otázka: na jakých podmínkách budou jednání pokračovat? Irán jasně demonstroval, že se nebude chovat jako slabý hráč nucený přijmout americké podmínky. Trump se ocitá v situaci, kdy potřebuje dosáhnout dohody, která by vypadala jako vítězství pro jeho domácí publikum, ale realita na terénu jitou snahu omezuje.

Bezpečnostní a obchodní sankce budou jádrem budoucích jednání, stejně jako otázka íránského jaderného programu, kterého se týkaly původní dohody z roku 2015. Teherán se nyní ocitá v pozici, kdy může vyjednávat z pozice síly, a to výrazně změní dynamiku jakýchkoli budoucích rozhovorů. Analytici přitom zdůrazňují, že právě tímto posunem se situace diametrálně liší od období před lety, kdy měly USA větší páku pro prosazování svých požadavků.

Zbývá vidět, zda se Trump dokáže vyrovnat s touto novou realitou a zda bude schopen dosáhnout dlouhodobého urovnání, které by vyhovovalo zájmům obou stran. Jisté je jen jedno: Irán zde již není tím slabým hráčem, kterým byl při jednáních v minulosti.

Zdroj: France24 English

Rubrika: Svět