Hormouz: Proč by Írán měl být opatrný v hře s nejcitlivějším příkopem světa

Írán několikrát v minulosti hrozil uzavřením Hormuzského průlivu, klíčové námořní cesty pro globální energetiku. Takové hrozby jej však postupně mohou izolovat od zbytku světa a přeměnit v mezinárodního vyděšence.

Hormuzský průliv je jedním z nejdůležitějších geopolitických prostředků na planetě. Skrz tento pouhých 54 kilometrů široký průliv mezi Íránem a Ománem projde přibližně třetina veškeré světové obchodu s ropou a přírodním plynem. Pro světovou ekonomiku je to opravdu kritická arterie – její uzavření by vyvolalo globální energetickou krizi bez přestopu. Přesně proto se Írán v posledních letech stále frecuentněji vrací k hrozbě její blokády.

Strategie hry na sílu, která ztrácí účinnost

Teherán v minulosti opakovaně hrozil uzavřením tohoto průlivu jako odvetou za mezinárodní sankce a vojenské operace. Taktika se zdála být účinná – svět si uvědomil zranitelnost své energetické bezpečnosti. Jenže opakované hrozby bez skutečných akcí postupně vytrácejí účinek. Každou novou hrozbou Írán paradoxně snižuje svou vlastní věrohodnost a vypadá čím dál více jako zemí, která se chová z pozice beznaděje, nikoli z pozice síly.

Cena za izolaci stále roste

Zeměpisná poloha Hormuzského průlivu činí Írán geostrategickou mocností, kterou nemohou ostatní státy ignorovat. Avšak zneužívání tohoto faktoru jako hlavní karty v mezinárodní politice vede na dlouhou dobu k opačnému efektu. Namísto aby takové hrozby укрепily iranskou pozici, postupně ji oslabují. Koalice zemí, které jsou závislé na průlivu, se koherentněji sdružují a hledají alternativy. Vojenské přítomnosti v regionu se posilují, technologie obcházení blokád se vyvíjejí.

Dlouhodobá cena v politice

Írán si sice může dovolit občasné provokace, ale stálá hra s hrozbou uzavření nejdůležitější energetické magistrály světa jej postupně vrhá do role nepředvídatelného, nekooperativního aktéra. Taková pověst se v mezinárodních vztazích velice těžko zbavuje a otevírá cestu k санкциям, izolaci a dalším ekonomickým i vojenským tlakům. Čím více Teherán své ambice spoléhá na Hormuz, tím více se připravuje na svou vlastní dlouhodobou marginalizaci na světové scéně.

Pro Írán by byla užitečnější strategie zaměřená na diplomacii, ekonomickou diversifikaci a budování skutečného regionálního partnerství. Přesyceníí hrozbami bez vůle je realizovat vede pouze k postavení státu jako pária, kterému nikdo nemůže věřit – a to je pro každou zemi nejhorší možná pozice.

Zdroj: Al Jazeera

Rubrika: Svět