Ghanské senzační filmové plakáty: Když se tradice stává sbíratelským uměním

Ručně malované filmové plakáty z Ghany se staly celosvětově uznávaným uměním. Jejich tvůrci vytváří bizarní a často věrné adaptace kinematických děl, které vyprovokují emoce diváků a někdy i fyzické konflikty.

Na verandě svého domu v Teshie nedaleko Akkry namáčí Heavy J štětec do červené oleje a opatrně jej vede po plátně – ve skutečnosti jde o pytlík mouky. Postupně se na jeho díle rýsuje krvavá čepel v rukou muže a výše se objevuje obraz lebky. Heavy J tak vytváří filmový plakát, jenž se záhy stane součástí sbírky celosvětově vyhledávaných uměleckých děl.

Ghanská umělecká tradice s kontroverzní historií

Ručně malované filmové plakáty z Ghany představují jedinečnou formu veřejného umění, která se vyvinula z praktické potřeby propagovat v kinech promítaná díla. Tvůrci těchto del pracují v tradici desítek let a jejich tvorba se часто vyznačuje divokými interpretacemi původních filmů. Plakáty bývají psychedelické, často zastrašující a zpravidla jen vzdáleně připomínají skutečný obsah filmů, které mají propagovat. Právě tato nezávislost na originálu je činí tak fascinujícími pro sběratele moderního umění.

Od hněvu diváků k uznání umělců

Ironicky, zatímco dnes jsou ghanské plakáty ceněny v galeriích po celém světě, jejich tvůrci čelili v minulosti hněvu a frustracím divákům, které jejich fantazijní zpracování zmátlo nebo frustrovala. Umělci přitom vůbec neusilovali o věrnost originálu – jejich cílem bylo upoutat pozornost, vytvořit dojem a prodat co nejvíce vstupenek. Někdy se však setkali i s agresivnějšími reakcemi. Diváci, kteří se cítili oklamáni tím, že film vypadal jinak než na plakátu, někdy na autory zaútočili slovně či fyzicky. Dnes si však umělci svou tvůrčí svobodu střeží a vidí v ní právě to, co je činí nezaměnitelnými.

Ghanské poklady na světové scéně

V posledních letech zaznamenali ghanští malíři rekordní zájem z řad mezinárodních sběratelů a institucí. Jejich díla se vystavují v prestižních galeriích, jsou součástí kolekcí předních amerických muzeí a vrcholí jejich cena na aukčních síních. Samotní umělci však často zůstávají skromně v pozadí, přičemž si uvědomují, že vytváří něco, co přesahuje čas. Jak by řekl sám Heavy J: "Zachováváme tradici." Jde o tradici, která se narodila z ekonomické nutnosti, ale stala se symbolem autentické umělecké expression a kulturního dědictví, jež je nyní chráněno a oceňováno na celém světě.

Zdroj: The Guardian World

Rubrika: Svět