Filmem roku 1981: Jak se Brian De Palma vypořádal s Hitchcockovou dědinou

Snímek Výbuch se řadí k největším thrilllerům všech dob a dokazuje, že Brian De Palma v něm převzal žezlo od velkého Alfreda Hitchcocka. Kombinace psychologického napětí, výkonného herecího výkonu Johna Travolty a temnější konspirace vytváří nezapomenutelnou kinovernos.

Řada filmových kritiků a fanouška si pamatuje Briana De Palmu především jako herce, který se nebál posunout žánr thrilleru do nových měr. Právě jeho snímek z roku 1981 s názvem Výbuch se stává živoucím důkazem toho, jak hluboko se režisér inspiroval klasickým filmovým stylem Alfreda Hitchcocka, aniž by ztratil svou osobitou tvůrčí vizi.

Příběh filmu sleduje zvukového technika Jacka Terranova, kterého ztvárnil John Travolta v jedné ze svých nejintenzivnějších rolí. Když Terranova náhodně zachytí zvuk autonehody s příznakem něčeho většího – tajemné konspirace, která sahá až do nejvyšších vrstev politické elity – ocitá se v pasti, kterou mu nikdo nechtěl připravit. Jen on zná pravdu, kterou se někdo zákeřně snaží zakrýt. Tato sekvence událostí rozpoutává řetěz napětí, který trvá po celou dobu projekce.

Hitchcockův vliv v každém záběru

De Palma zde ukazuje mistrný pokus o to, jak používá techniky zřetelně převzaté z filmové tvorby britského mistra. Postupný nárůst paranoidního naladěním, dlouhé sekvence bez dialogů, kdy se napětí buduje pouhou kamerou a zvukem, a psychologický rozměr příběhu – vše to nás připomíná klasické Hitchcockovy trilery. Rozdíl je v tom, že De Palma tuto vizuální a zvukovou abstrakcí doplňuje tématy konce 70. a počátku 80. let – nedůvěrou v moc, konspiračními teoriemi a pocitem pronásledování jednotlivce státními institucemi.

Travoltův výkon není jen hereckou exhibicí, ale klíčovým prvkem celého filmového zážitku. Herec zde demonstruje všechny aspekty své kariéry – od fyzické přítomnosti až k drobným gesture a výrazům v tváři, které signalizují rostoucí paniku a bezvýchodnost situace. Každý jeho pohyb nás přibližuje hlubšímu porozumění psychologického nátlaku, kterému je vystaven.

Otázka zní, proč zůstal Výbuch skryt v tíni svých slavnějších vrstevníků? Možná proto, že není taková zábavou jako psychologickému thrillerům s více přímo viditelnými hrozby. Namísto toho se jedná o sofistikovanou hru mysli a zvuku, kde největší nebezpečí tkví nikoli v tom, co vidíme, ale v tom, co slyšíme a v tom, co si domyslíme. V knihy nejlepších thrilllerů všech dob se Výbuch bezpochyby řadí.

Zdroj: Collider

Rubrika: Filmy & Seriály