Emmanue Boos: Porcelán, neúspěchy a krása ztráty kontroly

Francouzský keramik Emmanuel Boos mluví o vlastnostech porcelánu a o tom, jak propuštění kontroly nad materiálem přináší do funkčního designu fascinující zvláštnosti. Vady, deformace a náhodné efekty se u něj stávají uměleckým výrazem.

Emmanuel Boos je jedním z těch tvůrců, kteří si nekonfliktně uvědomují, že někdy je nejlepší věcí, kterou můžeme dělat, přestat se snažit vše ovládat. Francouzský keramik se vrhnul do studií porcelánu s vědomím, že tento materiál má vlastní vůli a hranice jeho podmaňování jsou velmi konkrétní.

Porcelán jako partnerem, nikoli podřízeným

Při práci s porcelánem si Boos uvědomil fundamentální paradox: čím více se snažíte materiál kontrolovat, tím více se vám vzpírá. Porcelán je vlastenecký a panovační – má své vlastní fyzikální zákony, které se nedají jednoduše ignorovat nebo manipulovat bez následků. Při vysokých teplotách v peci se chová nepředvídatelně, deformuje se, tvoří kaluže zasklení a rozechvívá se. Tyto „chyby" by se v tradičním designu měly považovat za selhání, ale Boos se rozhodl, že je bude slavit jako součást své tvorby.

Krása v nechtěných efektech

To, co by jiný tvůrce považoval za zklamání a vadu, se u Boose stává zajímavou estetickou schopností. Vady nejsou překážkou, ale příležitostí. Když se porcelán během výpalu krčí neočekávaným způsobem, když se zasklená povrch táhne jako tekutina nebo když se na okrajích tvoří podivné zvlnění, narodí se nový typ krásy. Tyto „náhodné" chyby jsou ve skutečnosti důsledkem głęboké znalosti materiálu – Boos přesně ví, jak materiál bude reagovat na určité teploty a podmínky. Je to vypočítaná impotentnost, metodické pouštění uzdy.

Funkčnost se setkává se zvláštností

Zajímavé je, že navzdory – nebo možná právě díky – těmto „chybám" zůstávají Boosovy objekty funkční. Misky jsou stále miskách, hrníčky se stále dají používat k pití. Ale jejich povrch, jejich tvar a hmatová zkušenost z nich dělají něco víc než jen obyčejné kusy porcelánu. Jsou to objekty, které vyprávějí příběh procesu, který je stvořil. Každá deformace, každé vrásčení a každá neobvyklá barva jsou svědectvím dialogu mezi tvůrcem a přírodními silami.

Emmanuel Boos nám připomíná důležitou lekci: někdy není cíl ovládat материál nebo okolnost, ale spíše se učit s nimi komunikovat. Když přestaneme trvat na dokonalosti a otevřeme se neočekávaným možnostem, objevujeme nové formy krásy, které by nám nikdy nepadly na mysl. V jeho práci vidíme, jak může být selhání – nebo spíše odmítnutí tradičního pojetí úspěchu – skutečně osvobozující.

Zdroj: Designboom

Rubrika: Stavebnictví