Důchodce se třemi miliony: Jak si pojistit život, když peníze mizí

Osmdesátidevatiletý muž s původním majetkem tří milionů se nyní ocitá se zbylými dvěma miliony a obává se, jak zvládne náklady na péči v případě vážného onemocnění. Dlouhodobá zdravotní péče zůstává největším rizikem i pro zdánlivě zajištěné důchodce.

Když se rozpočet setkává s nejistotou věku

Představte si situaci, v níž jste vstoupili do důchodu s solidní finanční rezervou. Tři miliony korun by měly být dostatečným podkladem pro klidný a bezstarostný život v seniorských letech. Jenže realita je často krutější. Osmdesátidevatiletý muž, který byl dlouhodobě finančně nezávislý, se nyní setkává s nepříjemnou skutečností: jeho rezervy se postupně scvrkly na dva miliony. Některé výdaje prostě nelze předvídat, a pak tu jsou ještě náklady spojené se zdravotní péčí.

Běžné výdaje nejsou tím největším problémem. V tomto věku už člověk obvykle ví, kolik potřebuje měsíčně na jídlo, bydlení, dopravu a zábavu. Tyto položky lze relativně dobře naplánovat a rozpočtovat. Horší je situace s neočekávanými zdravotními problémy. Pokud by člověk vyžadoval dlouhodobou péči – ať už v domácím prostředí se zdravotnicím personálem, nebo v pečovatelském domě – náklady by se rapidně zvýšily. V České republice se tak hodinová péče pohybuje v řádu stovek korun, celoroční pobyt v kvalitním pečovatelském domě pak snadno překračuje stovky tisíc ročně.

Právě v takovéto situaci je nezbytné hlubší porozumění vlastní finanční situaci. Zbylé dva miliony mohou být dostatečné na běžný život, ale mohou se vyčerpat bleskovým tempem, pokud se objeví seria zdravotních komplikací. Pro člověka v tomto věku je rozumné provést si podrobný audit svých aktiv – jaký majetek má, jaké má příjmy z pension a jakými postupně klesajícími výdaji se musel vyrovnávat.

Pojištění dlouhodobé péče se stává klíčem. Mnoho lidí tento typ pojištění odmítá s argumentem, že si „sami poradí" nebo že „snad nebudou potřebovat péči". Skutečnost je ale taková, že šance na nějakou formu dlouhodobé zdravotní péče v pokročilém věku se blíží 50 procentům. Pro někoho, kdo má už jen dva miliony korun, by katastrofální zdravotní událost mohla znamenat rychlý konec finančního klidu. Existují pojistky specificky zaměřené na dlouhodobou péči, které by mohly pokrýt značnou část takových nákladů.

Druhou možností je strukturování zbylého majetku tak, aby se neinvestovaly do rizikových instrumentů, ale naopak do stabilních, konzervativních výnosů. I nižší úroky mohou poskytovat pravidelný příjem, který by doplňoval penzi. Zároveň by měl člověk jasně definovat, jakou část majetku si přeje nechat pro své dědice a jakou část je připraven „utratit" na vlastní zdravotní péči.

Zjišťování odpovědi na otázku „co když se zhorším" není sice příjemné, ale je to jedna z nejdůležitějších finančních rozhodnutí v období, kdy už člověk nemá čas na zotavení ze chybných investic. Pro seniora s osmdesáti devíti lety je to už opravdu poslední chvíle.

Zdroj: MarketWatch

Rubrika: Business