Design v České republice zůstává nedoceňován: Chybí nám sebevědomí v uznání vlastní tvorby

Podobně jako v Kanadě trpí i česká designová scéna nedostatečným uznáním na domácí půdě. Mnoho našich talentovaných návrhářů musí nejprve uspět v zahraničí, aby jejich práce byla doma vážena a respektována.

Jedna z nejčastějších paradoxů našeho kulturního prostředí spočívá v tom, jak málo si ceníme toho, co máme doma. Zatímco se Kanadě věnuje problém nedoceňování domácího designu – což ilustruje kupříkladu vládní rozhodnutí o renovaci premiérské rezidence v Ottawě – podobné trendy vidíme i v České republice. Místní designéři a architekti vytvářejí kvalitní práce, které často zůstávají v domácím prostředí přehlíženy.

Fenomén zahraničního uznání jako cesty k domácímu úspěchu je v našem prostředí bohužel běžný. Čeští režiséři, herci či hudebníci jsou doma často vnímáni s jistou skepsí, zatímco jejich zahraniční ocenění a úspěchy je najednou povyšují v očích veřejnosti. Teprve poté, co si získají kredibilitu na mezinárodní scéně, se jim dostává lepšího prostoru a pozornosti i u nás. Design čelí stejným výzvám – innovativní česká řešení jsou mnohdy více ceněna v Londýně či Mnichově než v Praze.

Tato tendence má hluboké kořeny v našem sebevědomí jako národa a kultury. Máme sklon hledat kulturní validaci vně našich hranic, jako bychom si sami vlastní výtvory nedokázali dostatečně vážit. Investice do domácího designu, jeho propagace a vzdělání v těchto oborech proto zůstávají často podhodnoceny. Není to jen otázka finančních prostředků, ale spíše mentalitou, kterou je potřeba postupně měnit.

Situace se pomalu zlepšuje. Rostoucí počet designových festivalů, výstav a iniciativ dokumentuje rostoucí zájem o podporu domácích tvůrců. Mladá generace designérů si začíná uvědomovat hodnotu sítí a spolupráce s kolegy doma, místo aby automaticky mířila do světa. Přesto je ještě dlouhá cesta k tomu, aby byl design vnímán jako obor, který není jen zbytečným luxusem, ale strategickým nástrojem hospodářského a kulturního rozvoje.

Investice státu a privátního sektoru do designu nejsou jen finančním gestem – jsou to investice do národní identity a konkurenceschopnosti. Když se rozhoduje o renovaci důležitých státních budov nebo rozvoji veřejných prostor, měl by být domácí design přirozenou volbou, která nepotřebuje zahraniční potvrzení. Až se naučíme ocenit kvalitu a inovativnost, kterou máme na vlastní půdě, začneme si ji skutečně cenit i ostatní.

Zdroj: Dezeen

Rubrika: Stavebnictví