Brána do války: Jeff Daniels jako neprůsvědčivý Reagan v dramatu o jaderném summitu

Nový film režiséra Michaela Russella Gunna se vrací do roku 1985 a líčí dramatické setkání mezi americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a sovětským lídrem Michailem Gorbačovem. Jeff Daniels v hlavní roli však diváky zcela nepřesvědčuje.

Historické drama "Brána do války" si bere na triko jednu z nejdůležitějších chvil studené války – setkání dvou světových mocností, které mělo potenciál změnit vývoj světové politiky. Režisér Michael Russell Gunn se rozhodl vrhnout světlo na tyto tenzní jednání, která se odehrála mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem. Bohužel se však jeho film spíše ztrácí v dlouhých dialogech a postrádá charisma, které by zpestřilo происходящее.

V roli amerického prezidenta se představuje Jeff Daniels, jenž se snaží ztvárnit ikonu konzervativní politiky. Jeho interpretace však postrádá osobitosti a magnetismu, jež byly charakteristické právě pro Reagana. Místo toho se diváci setkávají s poněkud vnuceným portrétem, který se příliš spoléhá na známé historické střípky místo aby vytvořil autentickou psychologickou hloubku. Izraelský herec Jared Harris jako sovětský vůdce Gorbačov podává o poznání lépe vypracovaný výkon.

Bohatý obsazovací tým doplňují J.K. Simmons, Hope Davis a Aya Cash v rolích důležitých politických poradců a činitelů. Jejich přítomnost sice přidává dramaturickou váhu celému počinu, ale dostávají se do situace, kdy jejich postavy fungují především jako sounding board pro hlavní role. Scénář je přesycen politickými dialogy a historickými detaily, které sice zajímají ty nejzasvěcenější diváky, ale pro ostatní se film stává monotónním a těžko sledovatelným.

Největší problém tkví v tom, že film příliš spoléhá na to, že divák již zná historický kontext a důležitost chvíle. Místo aby divákům umožnil vcítit se do napětí situace a podstaty jednání, spíše se ztrácí v dlouhých monolozích a politických rozpravách. Snaha zachytit realismus a faktickou přesnost se míjí účinkem, protože se ztrácí dramatická napětí a osobní rozměr, který by příběh oživil.

Režisér Gunn měl ambiciózní cíl – vytvořit film, který by osvětlil jednu z nejkritičtějších chvil 20. století. Bohužel se ve svém úsilí příliš orientuje na historické detaily a politické nuance, čímž ztratí schopnost vyprávět příběh způsobem, který by zaujal širší publikum. Výsledkem je film, který bude zajímat především historiky a politické nadšence, zatímco běžný divák jej patrně bude považovat za náročný a místy nudný. Talent obsazení a vážné téma si zaslouží lepší realizaci.

Zdroj: The Hollywood Reporter

Rubrika: Celebrity & Influenceři