Banka nemá kontrolu nad infrastrukturou, na které závisí

Finanční instituce si často neuvědomují, že jejich operace závisí na infrastruktuře, kterou neovládají. Kdo kontroluje kritickou technologickou infrastrukturu, má nad bankou rozhodující páku.

Jedním z nejzásadnějších rizik, která čelí moderní banky, je závislost na infrastruktuře mimo jejich přímou kontrolu. Tento problém přitom zůstává v brzdomu mnoha vedením finančních institucí. Když se firemní operace opírají o technologické systémy, které vlastní a spravuje někdo jiný, vytváří se tím nebezpečná situace. Každá firma, která může být poškozena ztrátou přístupu k určitému kousku infrastruktury, se automaticky dostává do pozice závislosti. Kdo tuto infrastrukturu kontroluje, drží v rukou silnou páku – schopnost ovlivnit chod celé organizace.

V bankovním sektoru je tato situace obzvlášť vážná. Tradiční banky často spoléhají na cloudové služby velkých technologických společností, systémy třetích stran pro zpracování plateb, telekomunikační sítě nebo data centra, která nejsou jejich vlastnictvím. Rozhodnutí jedné externí společnosti o změně služby, zvýšení ceny nebo dokonce zablokování přístupu může paralyzovat celé bankovní operace. V okamžiku, kdy dojde ke konfliktu či ekonomickému sporu, nemá finanční instituce plnou kontrolu nad svým osudem. Tento scénář není pouze teoretickým rizikem – vidíme ho hrát roli v reálném světě čím dále tím více.

Problém se prohlubuje s digitalizací finančního sektoru. Čím více služeb je banky přesunou do cloudu a čím více budou záviset na externích dodavatelích, tím zranitelnější se stávají. Korupce nebo politické intervence cílící na poskytovatele infrastruktury se pak stává efektivní zbraní proti jednotlivým bankám. Představte si scénář, kdy by regulátor nebo třetí strana přinutily cloudový poskytovatel, aby zablokoval přístup ke všem datům konkrétní banky. Bez vlastní infrastruktury by se taková banka ocitla v kritické situaci.

Strategie diverzifikace a vytváření redundance je tedy nejen technickou nutností, ale také otázkou bezpečnosti a nezávislosti. Banky by měly investovat do částečné kontroly své vlastní infrastruktury, zvlášť pak do kritických komponent. Není nutné vlastnit vše, ale měly by mít jistotu, že v případě problému mají možnost fungovat autonomně. Vypínač v rukou někoho jiného znamená ztrátu kontroly nad vlastní budoucností – a to je riziko, které si finančné instituce již nemohou dovolit ignorovat.

Budoucnost bankovnictví tedy nebude pouze o tom, jak rychle se digitalizovat, ale také o tom, kolik kontroly si instituce uhájí nad svými kritickými systémy. Banky, které to pochopí a reagují včas, budou mít značnou konkurenční výhodu. Ostatní budou zranitelné vůči rozhodnutím třetích stran a budou čekat pouze na chvíli, kdy tato zranitelnost někdo zneužije.

Zdroj: Forbes Innovation

Rubrika: Business