6 nejhorších rodinných filmů z 2000. let, kterým by patřila známka 0/10

Desítka let mezi 2000 a 2010 přinesla řadu sklamání v žánru rodinných filmů. Mezi největší katastrofy patří naprosto nepovedené adaptace a komediální selhání, která zbavila diváky nejen smíchu, ale i vůle tyto snímky dokončit.

Rodinné filmy jsou specifickým žánrem, který musí bavit jak děti, tak dospělé a přitom udržet určitou úroveň kvality. Bohužel 2000. leta nebyla pro tuto kategorii nejslavnějším obdobím. Některé snímky z této doby se staly notoricky známými svým naprostým selháním a jsou často zmiňovány jako příklady toho, jak neměl by vypadat kvalitní rodinný film.

Jedním z nejznámějších selhání je bezesporu Kočka v klobouku (The Cat in the Hat, 2003), adaptace slavné knihy Dr. Seuse. Snímek měl veškerou podporu – známou knihu, hvězdný obsazení s Mike Meyersem a kvalitní rozpočet. Přesto se zrodil jeden z nejotravnějších filmů pro rodiny, kterým vyčítáme nesmyslný humor a nudné scény, které nič nemají společného s kouzelným původním příběhem.

Mistr převleků (The Master of Disguise, 2002) je dalším tristním příkladem. Tento snímek s Dana Carveym se stal terčem kritiky už od premiéry. Pohyblivá kamera, hloupé vtípky a neúspěšné komiské situace jej zařadily mezi absolutní dna toho období. Film si sice počínal skromně v box officu, ale v srdcích diváků zůstal jako symbol filmového selhání.

Podobným osudům se nevyhnul ani Syn masky (Son of the Mask, 2005), pokračování kultovního snímku. Zatímco originál s Jim Carreyem byl bavit i vytvářet originální humor, jeho pokračování se ztratilo v nekvalitních efektech a nuceném humoru. Film jen potvrdil, že ne každá populární značka se hodí na pokračování.

Co mají všechny tyto katastrofy společného? Podceňování diváka. Tvůrci evidentně věřili, že barevné efekty a křičící herci jsou dostačující náhradou za kvalitní příběh a chytré skriptování. Zapomněli, že děti jsou publiku s požadavky, a měly by být stejně oceňovány jako dospělí.

Některé z těchto filmů se postupem času staly kultovními horrorfilm pro filmové fanoušky – ne v dobrém slova smyslu. Jsou často citovány v retrospektivách jako příklady, co se nemělo dělat. Přesto zůstávají svědectvím doby, kdy se řada tvůrců snažila rychle vydělat na populárních licencích bez skutečné vášně pro kvalitu a umění filmařství.

Zdroj: Collider

Rubrika: Filmy & Seriály