10 nejhorších videoher všech dob: Legendární průsery herního průmyslu

Herní průmysl zná spoustu katastrofálních her, ale některé z nich se zapsal do historie jako absolutní průsery. Superman 64, Shaq Fu nebo Bubsy 3D se staly terčem posměchu generací hráčů.

Videoherní průmysl prožil za své desetiletí vývoje mnoho slávných chvil, ale také hojně zkušeností naprosto opačného rázu. Zatímco se mluvívá především o revolucích, jakými byly Doom, Super Mario Bros či Half-Life, existuje také tmavá stránka dějin her – skupina titulů, které se staly exemplárními vzory toho, jak vůbec nedělat videohu. Některé z těchto her jsou tak legendárně špatné, že se staly fenoménem internetové kultury a kultovním terčem posměchu.

Jednu z nejznámějších pozic v seznamu nejhorších her zaujímá bezesporu Superman 64 z roku 1999. Tato hra na platformě Nintendo 64 měla přinést epickou zkušenost s ikonickým superhrdinou, místo toho však nabídla zmatené ovládání, nudné úkoly a frustrující herní mechaniku. Místo aby se hráči cítili jako superhrdinové, pokoušeli se nezvládnout nelogické prostředí plné invisible walljů a nejasných cílů. Pro mnoho dlouhodobých kritických šetření se tato hra stala synonymem pro to, jak nezvládnout licencovaný titul.

Stejně katastrofální kapitu představují další notoricky známé selhání jako Shaq Fu (1994), neortodoxní a neherní bojovka s basketbalistou Shaquille O'Nealem v hlavní roli, či Bubsy 3D (1996), který se rozpustil v kritice pro své beznádějné ovládání a Designer v 3D prostoru. Tyto hry se nejen bezpečně zařadily do nejnižších kraje hodnocení, ale jejich selhání vyvolalo zdravou diskusi o tom, jak přistupovat k vývoji videoher a kdy se ambice mění v pohromu.

Za zmínku stojí, že tyto hry nejsou špatné pouze proto, že přinesly zklamání hráčům – mnohdy reprezentovaly vážné chyby v designu, přeceňované licence a nedostatek testování. Vývojáři se často snažili jít příliš daleko s technologií své doby bez sjednocení základních aspektů hratelnosti. Vznikly jako varování pro celý průmysl o tom, jak důležitá je stabilní mechanika, vyladěné ovládání a jasná herní vidění.

Dnes se tyto legendární průsery těší zvláštnímu statusu v herní komunite. Nejsou jen negativním příkladem – staly se součástí herní kultury a humor kolem nich hraje roli při formování obecného vědomí o tom, co může jít špatně. Mnoho moderních vývojářů si je vědomé těchto chyb a snaží se je vyhnout. Přestože technologie od doby vydání těchto her pokročila astronomicky, jejich odkaz připomíná, že herní design není nikdy záležitostí pouze na grafice či výkonu.

Zdroj: Collider

Rubrika: Filmy & Seriály