10 filmových remáků, které nikdo nepožadoval - Zbytečné kopie velkých klasik

Filmový průmysl zažíval již spoustu nepovedených pokusů o znovunatočení slavných klasik. Od Psycha přes Planetu opic až po Bod zlomu - remáky, které přinesly jen zklamání místo originální vize.

Hollywoodská filmová produkce se v posledních dekádách stále více snaží využívat už existující značky a slavné tituly. Místo tvorby nových příběhů se studios raději vrhají na remáky klasických filmů, které už kdysi diváky doslova hypnotizovaly. Avšak ne všechny tyto pokusy skončily tak, jak jejich tvůrci doufali. Mnoho z těchto „nových verzí" si pak diváci pamatují hlavně jako trapné či zbytečné kopie, které nikdy neměly být natočeny.

Proč se remáky vůbec dělají? Odpověď je jednoduchá - finance. Etablovaný název filmu znamená už hotový marketing a potenciální návštěvnost kin. Není však potřeba vymýšlet úplně nový příběh ani se spoléhat na neznámé tvůrce. Studio jen vezme známý titul, investuje do rozpočtu a doufá v zisk. Problém je, že často chybí to nejdůležitější - originální přístup a kvalitní filmařské řemeslo. Remáky se pak stávají pouhou komoditou, kterou se snaží Hollywood prodat bez toho, aby nabídl něco nového.

Mezi nejznámější selhání patří bezesporu Psycho z roku 1998, který se pokoušel přepsat slavný Hitchcockův thriller skoro okopírovat - jen se zemí, čímž se stal jen jakousi parodií. Podobně deziluzivní byl i remake Planety opic z roku 2001, který se pokusil vytvořit sci-fi epos, ale selhalo mu to jak ve scénáři, tak v režii. Bod zlomu z roku 1991 zase jen potvrdil, že původní verze z roku 1961 byla nenahraditelná a nový pokus o akční thriller s moderní kolorit si žádné uznání nezískal.

Dalšími příklady zbytečných remáků jsou třeba Ohnivá kolej, King Kong, či různé pokusy o znovunatočení kultovních hororů. Každý z těchto pokusů měl stejný cíl - chytit kousk slávy původní verze a vydělat na tom peníze. Místo toho ale všechny skončily jako varování pro ostatní filmové tvůrce, že ne všechny klasiky si zaslouží a vlastně ani potřebují moderní úpravu.

Co je v tom všem nejsmutnější? Tvůrci těchto remáků často ani neměli odvahu jít svojí vlastní cestou a vytvořit něco opravdu nového. Místo inovace a osobitého přístupu se pokusili jen slabě kopírovat návrhože a vizuální prvky originálu. Místo aby vzali základní ideju a vytvořili z ní něco úplně nového, snažili se zachovat všechno do detailu - což v samotné podstatě vede k mediokritě.

Remáky nejsou samy o sobě špatným nápadem - existují i povedené příklady, které překonaly originál nebo jej vhodně modernizovaly. Avšak naprostá většina těchto pokusů v Hollywoodu je jen další důkazem toho, že kreativita ústupuje finančním zájmům. Diváci si stále více uvědomují, že nové balení staré vteřiny není to, co opravdu chceme vidět na filmovém plátně. Budeme snad doufat, že budoucnost přinese více originálních myšlenek a méně remáků.

Rubrika: Filmy & Seriály